Girl From The Forest [POMALÁ AKTUALIZACE]

Chapter 12 - Varoval jsem tě, bratře.

„ Dobré ráno," pozdravil Alex, dívku, která sotva vylezla z domku. Rozcuchaná se lekla prince a překvapeně se na něj otočila. „ Dobré," usmála se a pak si sáhla na vlasy. „ Většinou bývám vzhůru první," pověděla. „ To ano, ale musím si zabalit," řekl Alex. „ Opravdu to uděláš?" zeptala se ho nejistě. „ Pro tvojí a pro záchranu lesa cokoliv," ujistil ji princ. „ Kvůli mně ani kvůli lesu se nemusíš vracet domů, nemusíš se stát králem," povídala. „ Právě, že musím, dřív než strýc udě...," přerušili ho trumpety a zvon oznamující velmi špatnou zprávu. „ Co se děje?" nechápala dívka ten hluk. „ Přesně to čemu jsem musel zabránit. Můj otec, král. Zemřel," otočil se na dívku a v jeho srdci se udělala díra. Theresa si překryla ústa dlaní a vydechla. „ Pane bože," řekla tiše a Alex se snažil uklidnit, pohlcoval ho vztek, měl chuť vzít si jen luk a otrávený šíp, vrátit se na hrad a přede všemi zabít svého krutého strýce. „ Už teď to dopadá špatně," zamumlal a otočil se pro své věci. Jejich plán musel začít co nejdříve.

Na hradě Stoffel

Byl klidný večer, celá královská rodina seděla u stolu a večeřela, tedy skoro celá, místo, kde seděl princ, bylo prázdné. „ Tohle království je tak slabé, otec by se za tebe styděl," vyprskl Benjamin po svém bratrovi a zase se zakousl do kuřecího stehna. „ To si myslíš ty, třeba by na mě byl hrdý. Toto místo je teď lepší. Všichni žijí v míru," oplatil mu stejnou vahou král a nabral si na vidličku kousek masa. Benjamin se ironicky zasmál. „ Lidi nižšího původu nemají právo být tak vysoko, jako nějaký šlechtic. Tohle jednou povede ke dnu, kdy tě tvoje lehkomyslnost a tvůj tak zvaný mír zabijí," smál se Benjamin. „ Proč mi vlastně neřekneš, kde je tvůj syn? Už bez výmluv, že je zaneprázdněný," pokrčil obočí. „ Pryč. Neposlouchal, dal jsem mu lekci pomocí vyhoštění, však on se jednou vrátí," odpověděl král a královna mlčky všechno sledovala. „ Jednou. On jediný se zdá normální. Správná výchova a byl by přesně jako náš otec," ušklíbl se bratr krále a ten jen praštil do stolu. „ Mého syna nech na pokoji," zasyčel varovně a trochu se zvedl. Benjamin se znovu zasmál a ještě pro svoje větší pobavení zvedl ruce, že se vzdává. „ Však oni tě ty odvážné řeči jednou přejdou. Být tebou dávám si bacha na jazyk, bratře," zlomyslně se usmál a dojedl poslední stehno. Jeho přítomnost nedělala králi ani jeho lidu vůbec dobře.

Bratr krále se procházel v hluboké a temné noci, obcházel stráže, dokud nedošel do zahrady, kde potkal krále. „ Copak nemůžeš spát?" zasmál se a král se trochu polekal. „ Co ty?" neodpověděl na jeho otázku tak, jak chtěl. „ To víš. Uvolňující procházky za tiché a temné noci," zalhal a nenápadně vytahoval malý nůž z rukávu. „ Varoval jsem tě. Měl si radši zůstat ve své komnatě, takhle si mi akorát nahrál, bratře," znovu se zlomyslně usmál. Král se na něj nechápavě podíval, ale než stihl cokoliv říct, Benjamin vytáhl nůž, podržel jeho hlavu a přes ucho zabodl nůž až do jeho mozku. Byla to rychlá a bezbolestná smrt pro krále a pro jeho bratra to byla výhoda. Vytáhl nůž a kapesníkem utřel krev z ucha. Teď to bude vypadat jako selhání srdce a on dostane, to co chtěl. Trůn a vládu nad tímto královstvím. Jeho plán vycházel tak jak chtěl a to neznamenalo nic dobrého.

*•*•*•*•*•*•*•*•*•*•*•*•*•*•*•*•*•*• 

BAF! To se divíte, že tu jsem tak brzy že? Hehe. Inu... Nevím co na to říct :D.

Prostě ze zase hezky rychle rouzloučím :D.

Lovuju vás

Vaše

#Bee#