Společenství prázdných duší

5.

„Ale... to přece musí být omyl!" vypravila jsem ze sebe.

Nikdo z nich se na mě ani nepodíval, nikdo nic neřekl celou věčnost. Alespoň mě to tak připadalo. Bylo to ale jen pár vteřin, než se ozvalo: „Pouta na tebe!" A moje tělo pevně obmotaly provazy. Nemuseli zaklínadla používat verbálně, na to byli příliš dobří, dělal jim ale dobře pocit moci, převahy a nepochybně chtěli vzbudit můj strach. To se jim povedlo.

„Tohle celé je omyl! Hned mě nechte! Nic jsem neudělala!" křičela jsem na ně a kroutila se, abych provazy uvolnila, přestože jsem věděla, že je to nemožné.

„Buď zticha nebo tě umlčím já!" zavrčel Moody.

A v tu chvíli mi došlo, že oni to myslí vážně. Po tvářích mi tekly slzy a celé mé tělo se třáslo. Kdybych nebyla pevně svázaná, jistě už bych ležela na zemi. Moody kývnul na dva z mužů a ti mě hrubým trhnutím za ramena postavili.

„Bojíš se, co? Měla bys! Teď tě tvůj Temný pán nezachrání!" zasyčel mi do ucha jeden z nich.

Všimla jsem si, že jeden z mužů držel moji hůlku, jiný měl v ruce Obousměrné zrcátko. Měla jsem strach. Tak obrovský strach, jako ještě nikdy. A zároveň jsem doufala, že se to nějak vyřeší. Ti, kteří mě zvedli ze židle, mě táhli ven z bytu. Doslova táhli. Nebyla jsem schopná chůze. Hned před domem se celá pětice i se mnou přemístila. Absolutně jsem netušila, kde jsem, aniž bych se stihla rozhlédnout, přemístili jsme se znovu, pak ještě jednou. Ve vzduchu byl chlad a uši mi naplňovalo šumění vody. Byla mi obrovská zima. Komu by nebyla, jen v noční košili? Netušila jsem, zda se třesu chladem nebo strachy. A pokud mám být upřímná, bylo mi to celkem jedno. V hlavě mi totiž stále hlasitěji burácelo jméno místa, kde jsme s největší pravděpodobností byli. Moje nitro ho na mě křičelo tak hlasitě, až překřičelo vodu narážející na skály. Společně s bušením mého srdce, ve stejném rytmu, znělo mi v uších: „Azkaban! Azkaban! Azkaban!"

A já hledala sílu, abych zvedla hlavu a tu hroznou myšlenku vyvrátila nebo potvrdila. Skřípění brány mi prozradilo, že už dál hledat nemusím.