"Hlavně se uklidni, ano?" Uklidňoval mě Vito.
"Nechala jsem ji tam," vydechla jsem a lehce dupla na plyn. Koukla jsem se do zpětného zrcátka. Viděla jsem zmateného Harryho a vlastně všechny. Táta to možná neměl říkat teď. Nadechla jsem se a lehce se lekla když Vito položil jeho dlaň na moje stehno.
"Tvůj táta udělal tu nejlepší věc, co mohl. Oni to pochopí." Pousmála jsem se a pořádně dupla na plyn. Najednou se ozval výstřel. "No do prdele!" Vykřikl Vito. Za námi se řítilo černá auto s napsaným M na boku.
"Malik." Vydechla jsem. "Neměl být mrtvý?" Prudce jsem zatočila doprava.
"Jeho poskoci, moc dobře věděl, že se něco chystá," vydechl Vito a začal střílet z okýnka. "Teď zatoč doleva," řekl a zase střílel. Udělala jsem, to co po mě chtěl a volat prudce, možná až moc prudce, strhla doleva. Jejich auto nečekalo, že zatočím a jelo dál.
"Bacha na policajty, jsou teď všude," zamumlala jsem a porozhlédla se po okolí. Tudy jsem utíkala s Harrym. Zatřepala jsem hlavou a zastavila u kraje. Pozorovali jsme tu spoušť, všude byli kousky budovy a houkačky byly slyšet i na míle daleko. "Až rada zjistí, že to jsme to byli my tak nás zabijou," zašeptala jsem.
"Hele, sorry M, ale myslím, že jsem našel tvojí kamarádku.." Zamumlal Vito a já se koukla směrem kam se díval. Na zemi leželo tělo, holčičí tělo.. Byla to ona.
"No do háje!" Vykřikla jsem a chtěla vylézt z auta, ale Vito mě zastavil a zakýval hlavou na nesouhlas.
"Sledujou nás," kývnul hlavou k policajtům. "Musíme odtud vypadnout," řekl a dal mi ruku na rameno.
"Jedeme," tentokrát jsem se rozjela, jako normální člověk, odjela jsem a nechala ji tam. Nechala jsem tam ležet její bezmocné tělo. Jela jsem rovnou k nám domu. "Hele, Vito.. Nebude ti vadit kdybys zůstal teď nějakej čas u mě?" Řekla jsem a prolomila ticho.
"Nevadilo, ale nebude to vadit někomu z domu?" Koukl se na mě.
"Nebude a kdyby ano, tak ať si trhnou."
------------------------------------------------
328 slov
k, bye.
