Ahoj, mám tu pro vás nový příběh. Snad se bude líbit. Napsala jsem ho tak před 1-1,5 rokem. Bohužel jsem ho nedopsala. Je hodně rozsáhlý. Ani všechny postavy se mi nevešly do castu. :/ Přeju hezké čtení! >.<
Když mi bylo 15, začínala jsem pociťovat, že se semnou není něco v pořádku. V noci jsem vůbec nemohla spát a ve dne bych vám usla i uprostřed frekventované dálnice. Popravdě jsem si na to časem zvykla. Na škole nijak nevynikám. Nejsem roztleskávačka nebo muzikálová hvězda. Jsem dívka, kterou baví literatuta, balet, historie a další. Vždycky jsem milovala knihy. Ten pocit, když otevřete novou knihu. Tu vůni. Zítra mi má být 16.let. Jsem zvědavá, co se stane letos. Jestli opět nastane nějaká změna nebo budu už "normální".
,,Avril, co jsem teď říkala?" zeptala se mě učitelka literatury.
,,Něco o referátu?" zkusím.
,,Máš štěstí, že to víš." řekne a pokračuje ve výkladu. Uf. To bylo o fous. Nesmím se příště nechat unést zápisem do deníku. A jen tak mimochodem, moj jméno je Avril Rosemarie Johnson. Žiji se svým otcem, nevlastní matkou a nevlastním bratrem. Maminka mi umřela, když mi bylo 10. a vyhrála jsem Mezinárodní soutěž v baletu. Táta se v mých 14. letech znovu oženil a já přidala k baletu ještě gymnastiku. Jeho nová manželka je příšerná žena a ještě k tomu blondýna! Já proti blondýnám nic nemám. Moje nejlepší kamarádka je blondýna a modrooká. Jsme každá úplně jiná. Já jsem narozdíl od ní hnědooká a mám hnědé, dlouhé vlasy a sportovní postavu. Moje zájmy jsou také jiné, balet, knihy a gymnastiku by mi nikdo nehádal. Ale zpět k maceše. Macecha je opravdu extrém. Chová se jako nějaká zámožná panička a přitom jí v našem domě nic nepatří. Navíc, se jen válí doma. Pořád! A ostatním okolo tvrdí, že pracuje. Prý jako módní poradce. A ještě jeden detail, můj otec je velký podnikatel s elektronikou.
,,Avril, vnímáš mě?!"
,,Ale jiste, paní profesorko. Vnímám Vás." řeknu a nadhodím úsměv.
,,Jen aby. Takže jakou knihu sis vybrala na referát?"
,,Draculu."
,,Dobrý výběr."
,,Já vím, je to velmi zajímavá kniha."
,,Třído, toto je pro dnešek vše. Zítra si neberte věci. Půjdeme na exkurzi." pak zazvonilo a já se vydala ke své skříňce. Prý exkurze. Pche, to zase bude zábava. Na začatku 1. ročníku jsme šli do knihovny, kde se k nám knihovnice chovala, jako bysme v životě nedrželi knížku v ruce.
,,Ahoj zlato."no bezva. Jacka jsem teď opravdu nechtěla potkat.
