Ahoj. Mám tu pro vás další díl. Nyní to moc rychle nepůjde, protože mě od 30.7.-8.8. čeká brigáda a 9.8. závody. Jsem jedna z pořadatelů. Bude to hektické. Jinak děkuju všem co čtou moji tvorbu. Díky >.< <3
Popravdě se mi chce strašně brečet. V autě je hrozné ticho, tak pustím rádio. Zrovna hrají moji oblíbenou písnički od Sipmle plan- Welcome to my life. Zaženu špatné myšlenky a začnu si jí pobrukovat. Chris jen sedí a sleduje cestu. Když vjíždíme do vilové čtvrti, nehne ani brvou. Je neustále klidný a to mě znervózňuje. Zaparkuji auto před svou garáží a oddychnu si. Cestu plnou ticha jsem úspěšně přežila. Vystoupíme z auta a jdeme k hlavním dveřím. Chris je stále zticha a klidný. Vejdeme. Komorník nám odebere naše zavazadla a my jdeme po schodech dál nahoru. Po cestě míjíme macechu. Ta sotva nás vidí, tek se s námi jde přivítat. Už jsem se zmínila, že je to hrozná přetvářka?
,,Ahoj Avril. A ty musíš být Christopher." řekne a sladce se usměje.
,,Ano. Těší mne, že vás poznávám."řekne zdvořile Chris a také se usměje. Jeho usměv je opravdu boží.
,,Isabello, odvedu Chrise do pokoje pro hosty. Do večeře budu buď ve svém pokoji nebo v posilovně." řeknu a mám se k odchodu. Jak já nesnáším lidi s přetvářkou!
,,Dobře broučku. Večeře bude asi v šest." řekne a odkráčí ke svému růžovému notebooku. Jak jinak by se taky zachovala, když je tu Chris nebo moji kamarádi, tak se chová úplně jinak. Vezmu Chrise za ruku a vedu ho k pokoji pro hosty. Pokoj pro hosty sousedí s mým pokojem.
,,Tady dneska budeš spát. Můžeš si dělat co chceš. Já teď jdu do posilovny." potřebuju ze sebe dostat vztek. Mám se k odchodu, ale on mě zastaví.
,,Mám být s tebou, takže s tebou půjdu i do posilovny."usmívá se na mě.
,,Dobře tak se převlékni do něčeho víc sportovního a já se pro tebe stavím." opovím mu a zabouchnu za sebou dveře.
,,Její matka sice říkala, že má svou hlavu. Ale já tomu neveřil." brouknul si pro sebe Chris a začal hledat ve sportovní tašce věci. Sotva jsem za sebou zavřela dveře od pokoje, rozbrečela jsem se. Jak mi to mohli udělat? Když už spolu něco měli tak mi to mohli říct, ne? Teď nad tím nebudu dumat. V posilovně řeknu Chrisovi, že už jsem se rozhodla a pojedu s nimi. Moje myšlenky protrhlo až zaklepání na dveře. Rychle jsem se podívala na hodiny. Zjistila jsem, že už tu brečím přes hodinu.
,,Hned jdu." houkla jsem na Chrise a rychle se šla do koupelny převléknout. Byla jsem rychle hotová. Ještě vlasy do drdolu a můžu vyrazit. Naposledy jsem se podívala do zrdcadla a vyšla ven. Chrisovi to slušelo. Měl na sobě černé kraťasy Adidas a bílé tílko stejné značky. Já jen doufám, že na mě nepoznal, že jsem brečela. A pokud to poznal, tak to vůbec nedal najevo a to mě štvalo. Vyrazili jsme po schodech dolů a vydali se na opačnou stranu než byl obývací pokoj, kde stále trůnila Isabella. Prošli jse až do zadní části domu. Když jsem otevřela dveře do tělocvičny, tak mi připadalo, že se Chrisovi hýbl sval v obličeji. Ale pořád zůstal klidný. Začala jsem na žíněnce provádět různé gymnastické prvky a za chvíli slyšela posilovací stroj. Asi za 2 hodiny jsem se po dívala a Chris meditoval. Řekla jsem si, že to zkusím. Sedla jsem si a snažila se najít vnitřní klid a mír. Klid jsem pořád nemohla najít. Pořád se ve mě šířili emoce z toho, co se dneska stalo. Ne takhle to nepůjde. Vstala jsem a sedla si před Chrise. Chvíli jsem se na něj dívala a pak si odkašlala, abych upoutala jeho pozornost.
,,Co potřebuješ?" zeptal se mě.
,,Ty jsi vampýr nebo dhampýr?"zkusila jsem mluvit klidným hlasem, aby nebylo poznat jak jsem zvědavá.
