The boy next door (SM)

💙Jak To Všechno Začalo💙

Před půl rokem
Bylo 6 ráno a mě zazvonil budík na mém nočním stolku. Opět práce...
"Dobré ráno." políbila jsem mého přítele Stevena, který ležel vedle mě. Stávame každý stejně, abychom strávili spolu, co nejvíce času. Pomalu jsem se zvedla a šla jsem do koupelny. Se Stevenem to máme rozdělené, tak že on ráno vaří snídani a já se nachystám. Mám štěstí, že umí vařit. Steven jako každé ráno zamířil do kuchyně udělat nějakou dobrotu. Bylo něco po šesté a já byla konečně nachystaná. Měla jsem udělaný make-up, vlasy a byla jsem oblečená. Vyšla jsem z koupelny a vyrazila jsem rovnou do kuchyně odkud se vynula nádherná vůně. Když jsem tam přišla, tak už měl Steven prostřeno a dával talíře s jídlem na stůl.
"Dobré ráno." řekl mi a políbil mě na čelo.
Usedli jsem za stůl pro dva s výhledem na ranní LA. Slunce teprve vycházelo a celé město se pomalu probouzelo.
Když jsme dojedli, tak si Steven šel udělat ranní hygienu a já dala nádobí do myčky. Asi za 10 minut jsme byli vypraveni a připraveni vyrazit do práce. V autě jsme si povídali, co budeme dělat až dorazíme z práce.
"Mohli bychom jít do parku a udělat si tam piknik." nabídl Steven.
"Jo to je dobrý nápad. V tom okamžiku mi pípla zpráva. Byla od mého dědy...
Přijďte dnes v 18:00 ke mně domů. Potřebuji vám něco oznámit. Přikládám adresu, kdyby jste ji zapomněli... Wallstreet 6.
Děda
"No tohle." podivila jsem se nahlas.
"Co se stalo? Kdo píše?" zeptal se mě Steven.
"Děda nás zve v 6 na večeři. Prý nám chce něco oznámit."
"Dobře, tak tam teda zajedeme po práci." odpověděl a už jsme byli u mé práce.
"Tak pa." řekla jsem Stevenovi a dali jsme si pusu.
"Pa a měj hezký den!" řekl za mnou rychle než jsem stačila zavřít dveře.

Doma
Konečně jsme dojeli domu. Nebo přesněji já jsem dojela domu. Steven mi volal, že mají opět poradu. Takže musí zůstat v práci déle. V poslední době mají porady často. Když mě autobus dovezl před náš byt, dozvěděla jsem se, že se mnou jela i Charlotte.
"Jé ahoj. Kde jsi se tu vzala?" vypadlo ze mě.
"Máme přece domluvené kafe, ne?" usmála se na mě.
"No jo vlastně..." plácla jsem se do hlavy.
"Ty jsi na to zapomněla, že?" řekla a smála se.
"Jak vidíš tak jo." smála jsem se s ní. Jak jsem na ni mohla zapomenout? Ještě jsme si o tom včera psaly.
"Ale jestli máš něco na práci, tak to můžeme nechat na někdy jindy." řekla Charlotte.
"Ne v pohodě. Jen jsem na to zapomněla. Tak pojď nahoru. Dáme si kafe a povíme si nějaké ty drby." řekla jsem jí s úsměvem a pokynula jsem, abychom šly ke dveřím.
Až jsem odemkla, tak jsme vyjely výtahem do 16. patra, kde byl náš byt. Odemkla jsem a pustila jsem Charlotte dovnitř.
"Ty jo. Máte to tu hezký." řekla Char.
"Ten byt je Stevenův a já jsem se jen nastěhovala. Takže tak no. Je to tu dost malý." odpověděla jsem. S tím, že to tu je malé jsem měla pravdu. Je tu malá koupelna, malá ložnice a malá kuchyň, které se tak snad ani nedá říkat. No a obývák ani nemáme. Máme jen televizi nad stoly v kuchyni. Chtělo by to něco většího.
"No to nevadí. Však si koupíte něco většího ne?" zeptala se a přitom si sedla na židli.
"Jaký si dáš to kafe?" zeptala jsem se.
"No přece klasiku. Americano." řekla v očích se jí zajiskřilo.
Totiž tuhle kávu jsme pily vždycky na vysoké spolu v jedné kavárně ve městě a nebo jsme si zašly do Starbucksu. Krásný vzpomínky...
"Tak tady je jedno kafe americano." řekla jsem a usmála jsem se na Char.
"Díky." odpověděla a pořádně se na mě usmála.
Já jsem si sedla naproti ní.
"Co vůbec ty a vztahy?" zeptala jsem se. Charlotte zrudla.
"No trochu to zajiskřilo mezi mnou a jedním klukem." řekla a červená barva se pomalu ztrácela.

Povídaly jsme si strašnou dobu a pak přišel Steven.
"Ahoj miláčku." přišel ke mě a dal mi pusu.
"Ahoj." odpověděla jsem mu.
"Ahoj Char." pozdravil Charlotte., "Máte tu dámskou kecárnu?" zeptal se a uculil se.
"Jo nějak tak." odpověděla Char.
"Nechci vás rušit dámy, ale je za 5 minut 5 a my musíme být v šest u dědy." řekl Steven a omluvně se na mě podíval.
"Aha. To jsem nevěděla nebudu zdržovat." řekla Charlotte a začala se zvedat.
"Ne, že by jsi zdržovala jen se musíme nachystat." řekla jsem jí.
"Tak ahoj. Měj se hezky."
"Ty taky" řekly jsme si a obejmuly se.
"Chceš hodit domů?" nabídl se Steven.
"Ne to je v pořádku. Mám to pár bloků odsud." usmála se na nás Charlotte a přivolala si výtah.