Nemrtvá (OPRAVUJE SE)

7)

  „Annie omluvte nás nachvilku." řekli Gabriel s Chadem a rozešli se k nám.  „Sue, ty dáš pozor aby nás nikdo neviděl....Amy, Elly vy to tu podpálíte.... a ty bráško nám dáš znamení abychom odsud včas nepozorovaně vypadli nebo to bude na nás!" zadal Gabriel úkoly a s Chadem odešli k holkám aby je zabavili a ony nezjistily jakou boudu jsme na ně vymysleli.  

  „Buď opatrná lásko." řekl George a políbil mě...nejspíš naposledy. „Hodně štěstí." řekla Sue a plácla si semnou a Amy. 

  „Jestli se teď cokoli zvrtne tak to nikdo z nás nepřežije." řekla jsem a zastavila u oltáře.  „Mě je jedno jestli umřu, život na útěku nemá smysl a dřív nebo později zjistí mou falešnou identitu a kde se ukrývám." řekla Amy a sklopila hlavu k zemi.  „Jsme parta Amy...žijeme tu jeden pro druhého!" řekla jsem zvýšeným hlasem a objala ji. „Holky už to podpalte!" ozval se křik Sue.  „Ještě aspoň chvilku prosím...chci si ještě tu možnou poslední chvilku užít s Georgem." řekla jsem a vyběhla z kostela ven. Chytila jsem George za ruku a běžely jsme na nedaleký hřbitov.  

 „Tady bylo naše první rande." řekl George a chytil mě za obě ruce. Naše pohledy se střetly a on promluvil:  „Vzpomínáš na své přání?".  „Ano, přála jsem si aby naše láska byla nekonečná a nesmrtelná." odpověděla jsem. „Slib mi, že pokud to jeden z nás nepřežije bude naše láska taková." řekl.  „Slibuji." odpověděla jsem a usmála se.  Nějakou dobu jsme se dívaly na hvězdy když tu je najednou překryl mrak.  „Zlé znamení." řekl George a podíval se na mě.  „Měly bychom se vrátit, čas se krátí." řekla jsem a podívala se směrem kterým jsme přišly. George kývl a tak jsme si propletly prsty a vydaly se zpět k ostatním. 

 „Kde jste sakra byly?!" zeptal se rozzuřený Gabriel.  „Hoď se do klidu." řekla jsem ledově klidná a odebrala se zpět do kostela. 

   „Nastala ta osudná chvíle." řekla Amy bezcitně.  „Kamarádky na život a na smrt?" zeptala se mě. Jen jsem přikývla. Poté jsme s Amy naráz škrtly zápalkou a přiložily je k oltáři. Poté jsme sledovaly jak oltář pomalu začíná hořet. 

Neuběhlo ani pět minut a země se otřásla. Amy se dala na útěk a od oltáře se ozvala rána jak začínalo se všechno hroutit. Já však stále zůstala uvnitř. „Elly uteč, ten kostel se nejspíš brzy zřítí!" zakřičela Sue. Chtěla jsem zakřičet na Sue a ostatní že se nemusí bát, že budu v pořádku, ale nevyšla ze mě ani hláska. Zkusila jsem to ještě párkrát, ale při posledním pokusu jsem se začala dusit. Byla jsem nadýchaná kouře.

Netrvalo dlouho a ozvala se další rána. Začala jsem se ohlížet odkud to šlo tentokrát. Když jsem se však podívala nad sebe, uviděla jsem jak se k zemi pomalu řítí lustr. Dala jsem se rychle na útěk. Když už jsem byla skoro u dveří tak jsem se ohlédla a to byla chyba. Země se silně otřásla a já spadla neboť se mi nedařilo udržet rovnováhu. Než jsem se stačila zvednout spadl na mě kus stropu a zůstala jsem uvnitř uvězněná. Snažila jsem se křičet, ale jak už jsem říkala, bylo to marné. Nakonec jsem ucítila jak se mi po tvářích kutálí slzy. 

Poslední na co si vzpomínám je křik George...

Tak se nám to trochu vymklo....přežije a nebo ne...a jaká je reakce zbytku party na to že Elizabeth je možná mrtvá? Uvidíme příště...zatím pište tipy c: