Nemrtvá (OPRAVUJE SE)

5)

Po snídani s partou jsme si dali pokřik a vyrazili jsme do ulic. „Dosprejovali jsme obrazce na opuštěný kostel za městem, ukradli jsme si něco málo do sbírek a tak dále. Bohužel odpoledne už takhle v pohodě nebylo. Někdo nás prásknul a tak jsme se museli rozdělit a dát na útěk někam kde se skryjeme. Nejprve jsem běžela se Sue a Amy, ale později jsme narazily na rozcestí a tak jsme se rozutekly každá jinam. 

Později toho odpoledne jsme konečně všichni setřásli hlídku a sešli se v naší chatě. „Zítra je škola, měli bychom to zabalit lidi a sejít se zase jindy." řekl George. „Dneska je ale Středa a my do školy můžeme až v Pondělí hlupáčku." řekla jsem a objala ho. „Hele tak se prostě sejdeme zítra večer v klubu." navrhl Gabriel. „Tak fajn, domluveno." řekli jsme Gabrielovi a já se s Elyreou na vodítku vydala domů. 

Domů jsem přišla akorát na večeři. Usedla jsem ke stolu a hodila nohy na stůl. „Dej ty nohy dolů z toho čistého ubrusu!" okřikla mě matka a upustila tác s polévkou která měla být k večeři. „Co se tu děje?" zeptal se otec který přiběhl z pracovny když zaslechl mámy křik. „Nic důležitého tati."řekla jsem s úšklebkem a dala nohy dolů. „Takhle to nebylo, Elizabeth nás prostě odmítá poslouchat drahý." řekla matka a bylo vidět že brečí. „Tohle se dělá matce která se o tebe poctivě stará a nechává tě tu žít?" zařval na mě otec a přitáhl si mámu do objetí. Mlčela jsem a dívala se na ně se znechucením. „A vůbec mladá dámo.....jaktože jsi nebyla ve škole a kradla místo toho s tou partou se kterou máš zakázáno se bavit a stýkat?!" zakřičela již uklidněná matka. „Nic vám do toho co dělám a s kým není!" odsekla jsem a odešla po schodech do pokoje. 

Zamkla jsem za sebou dveře. Potom jsem se oblékla do svého overalu na spaní a s hřebenem v ruce jsem vyrazila do postele. Posadila jsem se na postel a začala si pročesávat vlasy. Když jsem měla hotovo odložila jsem hřeben na noční stolek a nasadila jsem si kapucu od overalu. Poté jsem si lehla na postel. Elyrea usnula vedle postele v klubku jenže já jsem usnout nemohla.

Po dlouhém přemáhání jsem vylezla z postele a převlékla se do svého oblečení do školy. Popadla jsem tašku se spreji a podobnými věcmi a vylezla jsem na střechu. Začala jsem skákat ze střechy na střechu a zastavila jsem se až na střeše muzea. „Trocha chaosu neuškodí." pomyslela jsem si a tiše se zasmála. Vytáhla jsem z tašky pár petard, podpálila jsem je a naházela do parku který je vedle muzea. S dopadem na zem začaly vybuchovat. Strážníci z noční hlídky běžely okamžitě k sobě a začaly hledat příčinu těch výbuchů. V tu chvíli jsem využila situace a seskočila jsem ze střechy na balkon. Vykopla jsem dveře a vlezla dovnitř. To ovšem spustilo alarm okamžitě takže jsem chtěla hned zase utéct. „Ale ale ale!" uslyšela jsem za sebou hlas kapitána hlídky. „Stará známá Elizabeth Elly Englerová." řekl a mávnul na strážníky aby mě chytily. 

„Odveďte ji!" řekl a falešně se na mě usmál. „Nikdy se nepoučíte!" ušklíbla jsem se a vymanila se ze sevření. Poté jsem se dala na útěk domů.

Tak už se nám to pomalu rozjíždí avšak je toho ještě spoustu před námi :)