Jednodílné povídky (5sos, CZ fanfiction)

Not Happy Here (Luke Hemmings)

Znovu sykla, když jí opět služebná utáhla korzet. Už tak skoro nemohla dýchat, jenže mamá jinak nedala. Všechno muselo být perfektní. A pokud to nebylo perfektní, tak se to aspoň muselo tvářit, že to perfektní je.

"Otevřete okno," ozval se přísný hlas z křesla. Mamá odpočívala, zatímco se dívala, jak její dceři stahují šaty. Jedna ze služek poslušně roztáhla okenice a dívku ovanul chladný vítr.

"Je mi zima," těžce ze sebe vypravila. "Nemůžu dýchat."

"Nepřeháněj, Margaret," odbyla ji matka přísně. Dívka se nadechovala k drzé odpovědi, ale nakonec ze sebe nevypravila ani slovo. Nehodlala matku pokoušet a taky nechtěla znovu dostat výprask.

"Ano, mamá," hlesla. Doufala, že matka nezaslechla drzý podtón, ale ta nevypadala, že by její odpověď vůbec brala na vědomí.

"Elizabeth!" ozvalo se ze zadní části rozlehlého domu. Otec volal svou družku. Matka se urychleně zvedla a odspěchala zjistit, co potřebuje.

"Katie, uvolněte mi ten korzet trochu, prosím," zašeptala mladé služebné.

"To nemůžu, slečno," Katherine začala urychleně koktat. Nechtěla neuposlechnout svou paní.

"Nemůžu dýchat, Katie," zopakovala znovu dívka. Služebná se rozhlédla po svých spolupracovnicích. Ty si jich ovšem nevšímaly. Margaret vycítila příležitost.

"Anno, mohla bys mi přinést sklenici vody?" obrátila se k jedné ze služek. Ta přikývla a vydala se splnit žádost. Margaret se pro sebe usmála.

"Lauro, zapomněla jsem si v pokoji knihu, chtěla bych ji mít u sebe, až skončíme se šaty."

I druhá služebná se vydala pryč. Dívka se otočila zpátky ke Katie.

"Prosím tě, uvolni to, než přijde mamá," vrhla na ni prosebný pohled. Katherine ještě chvíli váhala, ale nakonec začala švy pomalu uvolňovat. Margaret se rozhodla, že jí potom dá nějaký peníz navíc nebo košík ovoce pro rodinu. Nikdy nezapomínala na to, co pro ni služky udělaly, vždycky se jim odvděčila. Na rozdíl od matky, která si naopak stěžovala, že jim platí mnohem víc, než si zaslouží. Ale vyjít hraběnce nebylo nikdy snadné.

"Děkuji, Katie," vydechla úlevou. Spokojeně nasála vzduch do plic. Znovu se zahleděla do zrcadla před sebou. Nabírané rukávy bílé barvy se dole rozšiřovaly. Nenáviděla tento střih, byl tak nepraktický. Zbytek šatů byl rudý, zdobený jemným béžovým vzorkem. Byly krásné, ale ona je nechtěla. Nechtěla se zdobit do šatů, být chlouba rodičů na všech společenských událostech, nechtěla, aby ji Katie nebo ostatní služebné bojácně poslouchaly a bály se, kdy je vyhodí.

"Hotovo?" zeptala se služky. Ta jen přikývla.

"Děkuji."

Otočila se na podpatku a našla matku, která v knihovně hledala nějaký svazek. Očividně to po ní chtěl hrabě.

"Mohu se jít podívat na koně, mamá?" Margaret nejistě oslovila ženu.

"Samozřejmě. Ale buď brzy zpátky, dnes večer je to důležité pro pověst tvého otce."

"Samozřejmě," souhlasila a téměř vyběhla z domu směrem ke stájím. Pokud se tomu rychlému pohybu v těžkých šatech dalo vůbec říkat běh.

Vešla do budovy, kde jí několik koní přivítalo řehtáním. Okamžitě se vydala za svou nejoblíbenější klisnou Armeny. Pohladila hnědáka po hlavě. Byla to její nejvěrnější přítelkyně, ačkoli neuměla mluvit. Dnes sem ale Margaret přišla z úplně jiného důvodu.