Miluju tě a zároveň tě nenávidím

21

Pohled Tima:

Všichni jsme se vydali co nejrychleji do nemocnice. Hned co jsme přijeli jsme běželi na recepci. "Dobrý den přivezli naší dceru Jessicu Parker" vyhrkl její otec "Ano Fred a Kayla Parkerovi?" zeptala se sestřička "Ano kdo asi jinej" řekl už Fred naštvaně "Vaše dcera musela okamžitě na sál. Běžte do druhého partra a dejte se do leva a pak rovně" řekla a hned jsme se tam všichni vydali "Pinda" zakleje Mia. Když jsme tam doběhli přečetli jsme sál 1. Tak jsme se posadili.

Po hodině a půl nikdo furt nevylézal. Už jsem byl strašně nervozní "Proč to tak trvá" stoupnul jsme si "Timy" pohladí mě Mia. Najednou vyběhne doktor a vstoupí na sál "Co se děje" vyhrkla Becy a rozplakala se to samé i Kayle "Do hajzlu" bouchnu do zdi "Timy. Ona to zvládne je silná a ví proč bojovat" pohladí mě po zádech Becy a tečou jí slzy "Doufám že tu svini co nejdřív chytí" vykřikne Mia "Mio!" vykříkne Kayle "Co? Však je to pravda. Mami Jess kvůli ní muže zemřít chápeš to. Měli by jí dát na křeslo" vyhrkne a rozpláče se "Je to všechno moje vina" řeknu sednu si a dám obličej do dlaní "Není to tvá vina Timy" pohladí mě paní Parkerová "Je. Měl jsem jí ochránit měli jsme jít hned na polici měl jsem být sní. Kdyby nebylo mě, tak by jí Sam neublížila. Za všechno můžu já" cítil jsem slzu, tak jsem jí hned utřel aby si jí nikdo nevšiml "Nedávej si to za vinu. Nemůžeš za to že je ta holka takovej psychopat a utekla z léčení. Nemůžeš za nic. Ty jsi ten důvot proč má Jess bojovat. Nemysli na to co by bylo kdyby bylo takhle to nefunguje. Udělal jsi co jsi mohl" pohladí mě Kayle "Děkuju" šeptnu a obejmu jí "Já děkuju tobě" řekne a pohladí mě po zádech. Je to strašnej pocit. To všechno ve mě. Nevím co mám dělat. Jess je silná musí to zvlánout. Takovej pocit bezmoci je něco co se nedá ani popsat. Je to příšerný. Cítim se jako by mě někdo kuchal ze vnitř. Z mého přemýšlení mě vyhrkne policie která nás chce vyslechnout. Tak jim vše řekneme a popíšeme. Když odejdou, tak furt stále čekáme. "Mami" zakřičí někdo. "Lucasi" křikne Kayle a obejme ho "Co se stalo?" zeptá se a obejme i Freda "Pobodali jí" vysvětlí Fred. Lucas jen vykulí oči "Všechno ti vysvětlíme" řekne Kayle. V tu chvíli se odevřou dveře a všichni se na dveře otočíme a vídíme pár doktoru a jeden jde k nám "Pan a paní Parkerovi?" zeptá se doktor "Ano" řekne Kayle "Jak je na tom" zemtám se "Jenom rodina. Jste rodina?" zeptá se doktor "Můžete to říct tady předevšemi" řekne Kayle "Dobře" přikývne doktor a pak si nás všechny prohlídne "Bodnutí nebylo smrtelné, ale přišla o hodně krve a tím jak byla i skopaná mněla vnitřní krvácení naštěstí se nám podařilo najít přičinu a místo a zastavili jsme krvácení, ale byli menší komplikace které jsme hned vyřešili. Má slabý otřes mozku, ale je mi to líto je možné že si na vás hned nevzpomene. Byla dlouho resuscitovaná. Neříkám že to tak bude ale to rizoko tu je. Jinak bude v pořádku je stabilizovaná. Určitě za ní budete chtít. Na chvíli vás za ní pustím, ale pravděpodobně se probudí až zítra" dořekl doktor. NEMUSÍ SI NÁS PAMATOVAT. COŽE?. NE.NE.NE TO NEJDE. Ale ulevilo se mi že bude v pořádku. I kdyby si nás nepamatovala budu štastnej že to přežila. "Děkujeme moc" řekla Kayle a plakala "Je to naše práce" usmál se doktor a zavedl nás za ní. Sice nás nechtěl pustit všechny, ale nakonec na pár minut to povolil. Strávili jsme tu více času, ale pak jsme museli jít. Všichni jsme byli na chodbě. Byly jsme tam až do večera než přišel doktor "Měli by jste si jít domů odpočinout" řekl a kouknul na nás "Já nikam nejdu" řeknu rozhodně "Time" pohladí mě Mia "Ne" řeknu. Doktor si jen povzdechne a pak někam odběhne "Měli by jsme jet. Zítra hned ráno přijedem" řekne Fred "Ja zůstanu tady" řeknu "Měl bys jít taky" řekne Kayle "Ne. Musím zůstat tady. A taky tady zůstanu" řeknu a kouknu na ně "No dobře. Kdyby něco volej ano?" pohladí mě a já přikývnu pak všichni odejdou. Okolo jde doktor tak ho zastavím "Prosím mužu za Jessicou Parkerovou" kouknu na něj s psíma očima "Je pozdě měl by jsi se jít domů odpočinout" řekne a dá mi ruku na rameno "Prosím" zaškemrám "No dobře. Vidím že tě nic nepřesvědčí" řekne a dovolí mi jít za Jess. Vejdu do pokoje kde to všude pípa. Přisednu si k ní vezmu jí za ruku a začnu vyprávět nějakej náš příběh kdy jsme si dělali naschváli a já se u toho usmíval. Bylo asi půl páte ráno a ja jsem šel do křesla co bylo v rohu a sledoval, jak tam jenom nehybně leží. Pomalu se mi zavírali oči.

Pohled Jess:

Slyším hlasy a pípání přístroje. Těžko se mi otevírají oči. Jsem slabá. Pomalu hýbu rukou a otevírám oči. Vidím mamku s tatkou i Miu s Becy a v křesle spí Tim. "Jess" vydechne mamka a chytí mě za ruku a rozplače se. "Mamí" zachraptím a zmáčknu jí ruku "Báli jsme se" chytí mě za druhou ruku Mia "Ach dcerko" pohladí mě táta "Ty jedna víš jak jsem se bála" přiběhla Becy a já se uchechtla, ale bolelo to "Pomalu" usmála se mamka. "Jak jsem na tom?" zeptám se "Teď už jsi z nejhoršího venku. Doktor říkal že byly menší komplikace na sále, ale to se vyřešilo. Měla jsi vnitřní krvácení. Máš slabý otřes mozku a říkal že se může stát že si nás nebudeš pamatovat" vydechne a pak se na mě podíva "Pamatuju si všechno neboj se" usměju se a mamka taky "Lucas přijde taky. Byl tu už včera" řekne Mia a pohladí mě po ruce. "Chtěli jsme tu být déle včera, ale říkali ať jsi jdeme domů odpočinout" dodá Mia "V pohodě" usměju se "Udělali jste dobře" dodám "No ale Tim tu zůstal celou noc. Nikdo s nim nehnul" ušklíbne se Becy "Já se z něho zbláznim" řeknu výsměšně a ostatní se taky zasmějou. Chvíli si ještě povídáme. "Jess" uslyším najednou a Tim vyskočí a přiběhne za mnou "Kdo-Kdo jsi?" zeptám se. Jen
tak ze strandy. Musím si z něj udělat srandu "Ty-Ty si mě nepamatuješ. Jsem Tim přece" řekne zoufale a kouka na mě a holky v sobě drží smích "Omlouvám se" řeknu a usměju se "Dělám si srandu" řeknu a začnu se smát, ale hned toho začnu litovat a chytim se za břicho "No to snad ne. Ona je chvíli vzhůru a už si ze mě střílí" řekne Tim a zamračí se. Ale pak se usměje a přejde ke mě "Jsem rád že jsi v pořádku" řekne a usměje se. "Necháme vás tu a pak přijdem" řekne mamka a ostatní kromě Tima odejdou. "Nemusíš tu být. Měl by jsi si jít odpočinout. Pochybuju že jsi se na tom křesle vyspal" Ušklíbla jsem se "Jess. Já tu musel být. Mrzí mě co se stalo. A klidně bych se vyspal i na zemi abych mohl být stebou a hlídat tě" vzal mě za ruku "Už jsem v pořádku ano" kouknu na něj "A jsem za to nesmýrně štastný" pohladí mi hřbet ruky "Omlouvám se" řekne a sklopí zrak "Neomlouvej se. Nemáš za co. Nic jsi neudělal za nic nemůžeš. Já jsem jí vyprovokovala. Ale ona je psychopatka nikdo za to nemůže dobře" zmáčknu mu ruku "Dobře" přikývne "Tak je hodnej" usměju se "Musíš být unavenej" dodám "To mě nezajíma" podívá se mi do očí "Ale mě jo" zamračím se "Měl by jsi si jít lehnout" řeknu "Tak mě pust vedle sebe"ušklíbne se "Fajn" řeknu a opatrně se posunu. "To jako fakt" pozvedne obočí "Dělal jsem si srandu" zasměje se "Ale já ne" řeknu a poplácám místo vedle sebe "Dobře" usměje se a pomalu si lehne vedle mě. Otočím se na bok a on si mě přitáhne k sobě. "Děkuju" řeknu "Za co?" zeptá se "Že jsi tam byl a zachránil mě" vysvětlím "Kdykoliv" pošeptá mi do ucha. Lehce se zaschvěju a pozavřu oči až se mi samy zavřou.