[Mezi Upíry] «DIABOLIK LOVERS/FF»

Část 7. Je tvá

,, Reiji,  proč ji nenecháš být když ho má ráda?" Ozval se Shu, který ležel na pohovce v obývací místnosti.
,, Laito je uchyl a hrozný sadista, myslíš že bych ho nechal aby ji ublížil?!" zavrčel Reiji a posunul si brýle na nose.
,, Ale Laito by Saji neublížil, na to ji má až moc rád. " Vydechl fialovlasý upírek Kanato. 
,, Já mu prostě nevěřím. Vždyť sami víte co dělá. " Odsekl Reiji. 
,, Proč si myslíš, že bych Saji ublížil?" Řekl Laito a srovnal si klobouk.,, Já Saji miluji, jenže to ty asi nikdy nepochopíš. " povzdychl si a zklamaně odešel.  Tak moc ji miloval jenže v jejich lásce jim bránil Reiji. Zrzounek se smutně procházel po zahradách a hleděl do země. Jak tak šel nevšiml si, že tam není sám a po chvíli do někoho vrazil. Rychle zvedl pohled a snažil se chytit osobu, která se neudržela na nohou.,, Saji! Pane bože! " vykřikl a pevně ji držel. Brunetka se postavila a její tváře zrudly. ,, Hrozně se omlouvám, já do tebe nechtěl vrazit. "
,, To... To nic. " polkla a odvrátila zrak. Kolem nich se prohnal chladný vzduch. Saji se oklepala a propojila pohled s Laitem.
,, Je ti zima? Neměla bys tu být, nastydneš. " přišel k ní a vzal ji kolem ramen.
,, Není a nenastydnu! " řekla tvrdohlavě.
,, Miluji tu tvoji tvrdohlavost. " pousmál se a sundal si sako, do kterého ji zabalil. Saji se zarazila a vytřeštila na něj oči. ,, Miluji tvé vlasy, miluji tvé oči, tělo... krev.. tvůj úsměv. Miluji tě celou. " vzal ji za ruku a něžně ji políbil. Brunetka po něm skočila a políbila ho.  Už to nemohla vydržet. Musela taky dát najevo své city. Po chvíli se odtáhla a usmála se na něj.
,,Laito, já tě taky miluji." Řekla a byla rudá až za ušima. Tak sladká. Laito ji dal neposedné vlásky za ouško a hleděl do jejích překrásných očí. Ovšem to ticho přerušil až podivný zvuk. Vycházel z Laitova žaludku. ,,Máš hlad?" Zeptala se Saji a chvíli přemýšlela. Rusovlasek přikývnul a sklopil zrak. Dívenka si povzdychla, pro svoji lásku by udělala cokoliv. Odhrnula své tmavé vlasy z krku a naklonila hlavu. ,,Dej si..." Řekla tiše. Laitovi se rozzářily oči. Přitáhl si Sajinku k sobě a olízl její bledou kůži. Nádherně voněla. Sklonil se k jejímu krku a zakousl se do jejího krčku. Krev znovu vytryskla do jeho hrdla a on znovu pocítil ten pocit uspokojení. Ta krev byla tak sladká, lepší než u ostatních lidí. Možná proto že ona nebyla jen člověk. Na chvíli se odtáhl a pousmál se. Stáhl jí svetřík z ramene a následně se do něj zakousl. Tohle bylo hodně bolestivé. Saji se zapřela o jeho hruď a tiše zakňučela. ,,To.. bolí. " zaskučela a nehty mu zaryla do hrudi. ,,Omlouvám se, nemohl jsem si pomoci. " řekl Laito a mlsně se olízl. ,,Mockrát ti děkuji, Sajinko." Dal ji pusu na čelo. ,,Pojď půjdeme dovnitř." Řekl tiše, vzal svojí dívku do náruče a pomalu s ní kráčel do sídla. Saji mu dala ruce kolem krku a hlavu si položila na jeho rameno. Prošli spolu kolem obývacího pokoje, kde byli všichni bratři. Kanato se jen tiše zachichotal a něco šeptal Teddymu, Subaru s Shuem se pousmáli, Ayato spal a Reiji... no ten nevypadal nadšeně. Brunetka v jeho náručí začala usínat. Reiji se zvedl a postavil se před ně.
,,Kam ji neseš?!" Zamračil se.
,,Já... já.." zakoktal se Laito.
,,Co ty ?! Okamžitě ji pusť!"
,,Ale.." zakňučel
,,Žádné ale ! Řekl jsem pusť ji!" Laito si povzdychl a opatrně ji postavil na nohy. Saji se o něj opřela a přitulila se.
,,Tati proč křičíš?" Zeptala se tiše.
,,Protože s nim nebudeš !" Vykřikl a chytil Saji za ruku. Odtáhl ji do jejího pokoje a hodil k posteli.
,,Tati!" Bolestně vykvíkla, protože dopadla na zem a narazila si ruku.
,,Jasně jsem ti něco řekl! Řekl jsem ti, že s ním nebudeš!" Křičel na ní. Saji se hnaly slzy do očí. Ještě nikdy svého otce neviděla tak naštvaného. Nebyla schopná jediného slova. Tělo se jí chvělo, z očí slzy tekly a v ústech se ji začalo dělat sucho. Reiji si odfrknul jako vzteklý býk, otočil se a za sebou práskl dveřmi. Ona dlouho hleděla ke dveřím a pořád přemýšlela nad tím co se právě stalo. Její otec na ní křičel ... hodil s ní. Nějakou dobu se nemohla vzpamatovat.

Je samozřejmé, že tohle nikdo nemohl přeslechnout. Reiji se zavřel do své knihovny a vyčítal si to, že na své dítě křičel. Když viděl její vyděšený obličej málem mu puklo srdce. Slzy co padaly z jejích tváři se vlévaly do Reijiho oči a pomalu zase mizely. Ublížil jí, tohle si v životě nedopustí. Brejlounek vzal do ruky šálek s čajem, ovšem tím zklamáním a vztekem sevřel šálek v ruce tak silně, že se mu roztříštil a horký čaj dopadl na něj. Tiše zakňučel a zoufale praštil do stolu. ,,Idiote.. Idiote... Idiote!" Zavrčel, nadával sám sobě. Dveře od knihovny se otevřely a v nich se objevil blonďatý Shu.
,,Reiji? Jsi v pořádku?" Zeptal se a přistoupil k svému bratrovi.
,,Proč jsem takový kretén?" Pohledl na něj. Shu si jen povzdychl a sebral ze země a z bratra střípky z rozpadlého šálku.
,,Nejsi kretén. Celkem tě i chápu, nechceš si připustit, že tvé dítě už vlastně není dítětem.. a že už dospívá." Řekne v klidu a usadí se na opěradle Reijiho křesla. Tmavovlásek jen mlčky přikývl.
,,Asi jsem to přehnal.." vydechl. ,,Možná Laito není takový jak jsem si myslel." polkne.
,,Není.. on by tvé dceři neublížil.. Notak Reiji, dej mu šanci." Pohladil ho po rameni.
,,Máš pravdu, možná bych mu měl dát šanci."
,,Jen jdi." Pousmál se Shu. Reiji mu úsměv oplatil a zvedl se. Vyšel z knihovny a namířil si to dlouhou chodbou k pokoji odkud zněl klavír. Vydával poněkud depresivní a srdcelomnou melodii. Reiji potichu vstoupil a pohlédl na zrzouna v klobouku. Jeho zrak byl upřený k notám a prsty se pohybovaly po klávesách. 

,,Laito..'' ozval se po chvíli Reiji. Zrzounek sebou cukl a vzhlédl k němu. 

,,R..Reiji.. Jestli mě chceš potrestat.. udělej to.'' Řekl vyděšeně a polkl. 

,,Nepřišel jsem tě potrestat, chci se ti omluvit. Choval jsem se k tobě a k Saji jako kretén. Nedokázal jsem si představit, že by ona už nebyla jenom moje... ale pochopil jsem, že ona dospívá a má oči jen pro tebe. Dávám ti ji.... ale řeknu ti jedno, pokud jí ublížíš, tak si mě nepřej.'' Vydechl Reiji a posunul si brýle. Laito se na něj podíval a nemohl věřit vlastním uším. Co...Co že? 

,,R..Reiji..'' Zakoktal se. 

,,Na co čekáš? ..Jdi za ní.'' Reijimu se rozbušilo srdce, těžko se mu to říkalo ale musel to udělat. Chtěl aby byla jeho holčička šťastná a tohle byl jediný způsob jak toho docílit.  

,,Děkuju..'' Vzlykl Laito a pevně ho objal. Vyrazil ze dveří a hledal Saji. Jakmile ji viděl, přidal na rychlosti a ihned ji políbil. 

,,L..Laito.. Co to...--'' Ani se nemohla nadechnout jak Laito silně tiskl jejich rty k sobě. V jejím zorném poli se objevil její otec, usmíval se a jen mlčky přikývl. Saji se pousmála a šťastně vydechla do polibku. Když se konečně od ní Laito odtáhl, řekl jí ta dvě krásná slůvka.: ,,Miluji tě.'' Dívenka , tedy dívenka, už z ní byla slečna, byla štěstím bez sebe. Skočila na svého otce a objala ho. ,,Děkuji tati...Děkuji děkuji děkuji!!!'' 

,,Nemáš zač.. holčičko moje.'' vydechl a věnoval ji malý polibek na čelo. ,,Laito...Je tvá.''

Pokračování příště :)

 Můžete se připravit na díl kde se bude vyskytovat trocha Yaoi. :)