[Mezi Upíry] «DIABOLIK LOVERS/FF»

12. - Upír?

Slyšela jsem hlasy. Vyděšená jsem se schovala za Koua. Hlasy byly čím dál blíž. Ozval se zvuk prasknutí větví a z houští vylezli dva vysocí muži. Jen co jsem je spatřila, zalapala jsem po dechu.

,,S..Saji...?" Vydechl muž, který vystoupil z tmy. Zelené oči, zrzavé vlasy.. piha krásy na tváři a černý klobouk s vínovou stužkou. Laito.. To byl Laito?! Vystoupila jsem zpoza Koua a pohlédla do jeho očí. Zrzounek po mně skočil a pevně mě objal. Objetí jsem mu oplatila.

,,Já měl o tebe hrozný strach..Bál jsem se, že se ti něco stalo.." horké slzy začaly padat na mé rameno.

,,Jsem v..v pořádku.." zašeptala jsem do jeho ouška.

,,Stýskalo se mi.. hrozně moc se mi stýskalo." Plakal dál. Neudržela jsem se a i já musela pár slz upustit.

,,Taky se mi stýskalo.. Už nikdy nechci být bez tebe. " zavzlykala jsem a on mi věnoval sladký polibek na čelo. Tohle mi chybělo. Potřebovala jsem cítit jeho přítomnost.. Jeho vůni.. jeho chladné ruce. Když se ode mě odtáhl, podívala jsem se na toho druhého, kdo s ním byl. Reiji.. Můj otec.. Zadívala jsem se do jeho očí. Chvíli jsem váhala, ale nakonec jsem se odhodlala. Přiběhla jsem k němu a přivinula se. On se o mě staral celý život, je jasné, že mi bude chybět ze všech nejvíc. I když nebyl mým pravým otcem, neřešila jsem to. Ujal se mě, bral mě jako svou. Byl na mě vždycky hodný a já ho měla ráda. Ten večer jsem po něm dost vyjela, bylo mi to líto... Když jsem ale byla u Mukamiů, začalo se mi stýskat. Otec mě obejmul nazpět a přivřel oči. Pousmála jsem se. Bylo mi krásně. Hlavou mi probíhaly vzpomínky, které jsem s nimi měla. Když jsem byla malá, četl mi.. Když jsem se bála bouřek, vždycky mě utěšoval a sliboval mi, že mě ochrání. Že mě bude mít navždy rád a za mě by položil i vlastní život, kdyby to šlo.

,,Saji..'' vydechl tiše a pousmál se.

,,Tati.. já.. Hrozně se ti omlouvám, v ten večer... uh.. Byla jsem zmatená a nešťastná, ale za tu dobu co jsem byla pryč.. uvědomila jsem si, co všechno pro mě znamenáte.'' Zavzlykala jsem a zabořila tvář do jeho hrudi.

,,To nic broučku.. Já se ti omlouvám, měl jsem ti o tom říct. '' Otec mě pohladil po vlasech a já se konečně odtáhla. V tu chvíli se tam objevili další čtyři upíři. Ayato, Kanato, Shuu a Subaru. Na všechny jsem se vrhla a objala je. Tak moc mi chyběli. Kou se na nás jen sklesle díval. Laito si jej všiml.

,,Ty jsi byla u nich?'' zeptal se.

,,J.. jo mezitím co jsem byla pryč.. starali se o mě.. Ale byli na mě hodní.'' usměju se. ,,Ukázali mi to, co je v životě důležité.'' Kou se pousmál.

,,Děkuji, že jste se mi o ni postarali, že se jí nic nestalo.'' vydechl Reiji.

Nějakou chvíli jsme tam jen stáli, ale já znovu uslyšela divné zvuky. Jakoby sem někdo běžel. Měla jsem pravdu. Ruki, Yuma a Azusa se tu objevili. Byli poškrábaní a Ruki měl ošklivou ránu na ruce. Vypadalo to, jakoby jej něco pokousalo..Jako velký pes... Vlk?

,,C..Co se stalo?!'' vyjekla jsem a natiskla se na svého přítele. Ruki se sotva držel na nohou. Kolena se mu podlamovala.

,,V...Vlci.." vydechl Azusa, který svého nevlastního bratra přidržoval.

,,Vlci?" Podivila jsem se, další zvuky. Zvuky, hlasité. Houští se začalo otřásat a listí šustělo. V dáli se ozývalo vlčí vytí.