[Mezi Upíry] «DIABOLIK LOVERS/FF»

Část 9. Kde jsi..

<<Ahoj ahoj ahoj.. tak mě napadlo.. chtěli byste samostatnou knihu, kde budu psát yaoi povídky? A každopádně děkuji za každé přečtení. Chystám se napsat další fanfikci, takže se máte na co těšit. C: Každopádně teď se vrátíme k naší milované rodině Sakamaki. :3 >>

Několik upírů se u večeře hádalo. Laito a Reiji slíbili, že budou mladou Saji střežit a chránit, ale pod tím návalem vzteku si nikdo nevšiml, že je pryč.

,,Musel jsi to vytáhnout, že?! Rozkřikl se Laito na Richtera, který se šklebil.

,,A proč ne? Celý život si myslela, že on je její otec. Jednoho dne to zjistit musela." Pokrčil rameny.

,,Nemohu pochopit to, že ses ujal lidského dítěte. Ještě k tomu dítěte, které patřilo Chinatsu." Ozvala se žena s dlouhými blonďatými vlasy.

,,Ty se o to nestarej! Běž radši za svým milovaným synáčkem a mě nech na pokoji!" Zamračil se Reiji.

,,Reiji.." vydechl tiše modrooký Shuu.

Zrzounka najednou přepadl divný pocit. Takový, že se něco děje. Něco hodně zlého. ,,Někdo by měl jít za ní." Řekl tiše.

,,Já tam jdu." Zvedl se bělovlasý Subaru a odešel ze sálu. Zamířil ke dveřím od pokoje té nejmladší. Zaklepal a vyčkával, jestli se ozve. ,,Saji.. to jsem já Subaru, otevři prosím. Chci s tebou mluvit." Vydechl. Nic. Ani hláska se neozvala. Rudoočko si povzdychl. ,,Saji, vím, že tě to mrzí, chci ti pomoct. Tak prosím otevři." Zase nic. V jejím pokoji bylo podezřelé ticho. Bělovláskovi to už připadalo divné. ,,Saji? Jsi tam?" Ozval se a vzal za kliku. Otevřel dveře. Nikdo tam nebyl, tak ho napadlo, že bude Saji někde jinde. Věděl, že když ji bylo smutno nebo ji něco trápilo, chodívala na balkónek. Tak se tam tedy vydal. Zase nic. ,,Saji?!" Zavolal z balkónku, nic se neozvalo, kromě pár vran, které se lekly a vylétly ze stromů. Rozhlédl se. Všiml si malé lesklé věci na zemi. Sehnul se a vzal to do ruky. Byl to Sajiin přívěsek, který dostala od Reijiho k narozeninám. V Subarovi hrklo.

Něco se jí muselo stát! Otočil se a svojí upíří rychlosti se dostal zpět do sálu. Vrazil do dveří. ,,Reiji.. Saji.. Saji zmizela!" Vykřikl.

Reiji se zděsil. Všichni pohlédli na Subara. ,,Říkal jsem ti ať ji hlídáš!" okřikl Laita.

,,Chtěla, abych ji nechal! Kdyby to Richter neřekl, nemuselo se to stát!" Zvedl se.

,,Uklidněte se.. nemohla jen tak zmizet. Saji by sama neutekla." Pohlédl na ně Kanato.

Subaru došel k Reijimu a dal mu do ruky přívěsek. ,,Tohle jsem našel." Reiji se na to zadíval. Převzal od Subara náhrdelník a schoval si ho do kapsy.

,,Co je na tom, že se ztratila nějaká lidská holka? Aspoň bude klid." Ušklíbla se Cordelie.

,,Není to jen člověk! Je z části upír!" Vykřikl Reiji. ,,A ty bys měl zvednout tu svojí prdel a pomoct nám Saji najít, když si jí už řekl pravdu!'' Ohnal se po dlouhovlasém Richterovi.

,,A proč? Nezajímá mě.. stejně tak jako vy.'' odfrknul si.

Reiji se jen zamračil. Všech šest bratrů opustilo sál a rozdělili se po celém sídle.  Hledali. Prozkoumali snad každou komůrku, každý pokoj, každé poschodí, ale nikde nic. Tmavovlasý brejlounek už začal být zoufalý. Vyšel ze sídla a hledal společně s Laitem v zahradách. ,,Stejně je to všechno moje vina.. Kdybych jí to řekl už dřív, neutekla by.'' Vydechl Reiji do ticha a sklopil zrak. Bylo na něm vidět, že mu je do pláče. Slzy se mu hrnuly do očí. 

,,Tohle neříkej, je to vina Richtera. '' Podíval se na svého nevlastního bratra. ,,A vůbec, Saji by sama od sebe neutekla. Je na tobě až moc závislá. Vzpomínáš, když si jí řekl, že jsme upíři, byla chvíli naštvaná, ale i tak tě měla pořád ráda.'' dodal.

,,To je sice pravda, ale tohle je jiné. Představ si, že by ses až po patnácti letech dozvěděl, že nemáš rodiče.'' 

,,Děláš jako bys o tom nic nevěděl..'' povzdychl si zrzounek a přetáhl si klobouček přes oči. 

,,Myslíš, že neutekla?'' Zamyslel se Reiji a posunul si brýle na nose.

,,Ne.. Když odešla, měl jsem pocit, že se něco děje. Něco hodně zlého.'' skousl si ret. Rozhlížel se po zahradách. Oba došli až k malé kapličce, tam Saji také často sedávala. Jenže teď tam nebyla. Bratři už cítili beznaděj a zoufalství.  Najednou k nim přiběhl Kanato s Ayatem. Zrovna šli z hřbitova. ,,Našli jste něco?'' zaskuhral Laito.

,,Ne..'' řekl drobounký Kanato. Reiji se začal třást. 

,,Co když se jí něco stalo? Nikdy si to neodpustím..'' Zase se mu draly slzy do oči, ale teď jednu upustil. 

,,Nemysli hned na nejhorší, najdeme ji. Určitě je v pořádku.'' Snažil se je povzbudit Laito. Hrozně se o svojí dívku bál, ale nechtěl to dát najevo. Musel být silný a zůstat tu s Reijim. Taky by si neodpustil, kdyby se Saji něco stalo. 

,,Nevzdávejte to..'' Ozval se hlas za nimi. Všichni čtyři se otočili a tam byli Subaru s Shuem. ,,Pojďme se podívat po okolí. Může se skrývat po okolí.'' 

,,Ona neutekla.'' zopakoval zrzounek.

,,Když jste se tam dole hádali, cítil jsem zvláštní pach-'' Ozval se rudovlásek. Všichni se na něj otočili.

,,Proč jsi nic neřekl?!'' Vyprsknul Reiji, Shu ho chytil za rukáv a zatáhl. Znamenalo to, že má nechat Ayata mluvit. 

,,Co jsi cítil?'' Zeptal se blonďáček. 

,,Pach takový, který jsem kdysi znal. Byl mi protivnější než má matka a to je co říct.'' Polkl Ayato. ,,Potom ten pach zmizel a s ním i vůně Sajiiný krve.'' Podíval se na své bratry. Reiji byl napokraji zhroucení. 

,,Rozdělíme se, musíme ji najít dřív, než se objeví někdo jiný, kdo by jí mohl ublížit.'' Rozhodl Shu a i se svým milencem Subarem zmizel někde hluboko v lese. Ostatní šli také.

______________________________________________________________________________

Všichni chodili po temném háji dlouhé hodiny. Žádná stopa ani závan její vůně. Na Reijiho padl stesk. Posadil se ke stromu a naříkal. Laito k němu došel, položil svojí ruku na jeho rameno. Poprvé viděl svého bratra takhle brečet. Nic neříkal, jen se k němu přivinul a objal jej. Brejlounek si položil hlavu na jeho rameno. Upírek s kloboukem se neudržel. Jeho slzy musely ven. Tiše zavzlykal. 

,,Reiji, musíme jít.. Nevzdávej to. Vím, že se o ni bojíš, já taky..Ale musíš věřit.. Věřit v to, že je v pořádku. Že ji najdeme.''Pohladil ho po jeho bledé slzami navlhlé tváři a pomohl mu se zvednout. Tmavovlásek s brýlemi přikývl a vstal. Zase šli. Volali její jméno, ale marně. Nic nenašli. Ani žádný náznak toho, že tam předtím šla. Oba byli už unavení. A nejen oni i ostatní bratři. 

Po několika hodinách se všichni vrátili do sídla. Reiji sice protestoval, ale nakonec dal přednost odpočinku. Jen co se setmí, vyrazí znovu. Laito si lehl do postele své dívky. Přitáhl k sobě její noční košili, kterou měla pod polštářem a nasál její sladkou vůni. Stýskalo se mu čím dál víc. Bál se.. víc než kdy jindy. Právě teď by tu drobounkou brunetku nejradši objal a obdaroval ji sladkými polibky po celém jejím těle. Zrzounek zavřel oči a tichým hlasem vydechl.: ,,Kde jsi?''

Pokračování příště..

<<Okii...Takže já doufám, že se vám další část líbila a klidně můžete hádat, kdo byl ten který Saji odvedl. :) to už bude pro dnešek vše.. tak papa <3 >>