„Tak co ty na ně?" Přerušila jsem ticho, které se rozléhalo ještě před chvílí studiem přerušované občasnými zvuky podpatků.
„Nemám slov. Krásné jako vždy." Zaculil se na mě Jungkook jako králíček a dal si ruce do kapes u kalhot.
„Děkuji." Usmála jsem se na něj zase já. „Ty máš zase hezký oblek." Vycenila jsem na něj svoje zuby, které měly od jak živa menší vadu, že přední dva zuby jsou značně dále od sebe a přejela mu rukou po rameni.
„Děkuji, možná je hezký, ale také velmi nepohodlný." Oba jsme se rozesmály a mě neuniklo, jak si Kookie dal nevinně ruku před pusu. I tohle je na něm roztomilé. Chvíli jsme se ještě smály, ale pak jsem si vzpomněla na ten poslední obraz.
„Pojď za mnou. Ukážu ti ten obraz o kterém jsem mluvila, když jsme si volaly." Chytla jsem Kooka za paži a nekompromisně ho vedla k obrazu, což bylo doprovázeno naším smíchem a klapáním vysokých podpatků.
„Páni, ten je opravdu hezký. A taky vypadá, že je jinak malovaný. Mám pravdu?" Tázavě poukázal na obraz a pohled připnul k mé osobě.
„Vlastně máš. Nějak jsem už nevěděla jak dál, tak jsem větší část malovala poslepu." Usmála jsem se na něj a následně i na obraz.
„Ale někoho mi připomíná. Jo, což mi připomíná. Nevadilo by, kdybych přivedl jednoho kamaráda na tu vernisáž?" Rozzářily se mu oči a všimla jsem si u něho i menšího hopsnutí.
„Samozřejmě, že to nevadí. Čím více lidí, tím lépe." Mile jsem se na něj usmála a on na mě vycenil své králičí zoubky.
„A ještě mě něco napadlo. Jak dáváš ty úryvky písniček na ty obrazy. Tak mě napadlo jestli bys mi nesepsala písničky co jsou na všech obrazech a pustily bychom to na vernisáži." Už trochu klidněji mi představil svůj nápad. Musím říct, že dosti dobrý nápad.
„No, to dá docela práci všechno sepsat, ale můžeme to zrealizovat." Trochu ustaraně jsem si přejela dlaní po čele v představě, že budu muset ty všechny obrazy projít a zapsat ty písničky. Ale za ten risk to stojí. Stejně tady trávím většinu svých dní. Proto jsem se souhlasným úsměvem podala Kookovi ruku na souhlas.
„Dobře, ale teď už bych měl jít." Pohlédl na svoje drahé kožené hodinky a chystal se k odchodu.
„Půjdu s tebou. Maxovy se už bude stýskat." Otočila jsem se k němu a obmotala mu ruku okolo paže.
„Ty máš pořád tu střelenou kočku?" Pobaveně se na mě usmál a oba jsme se vydaly do výru města.
„Proč bych neměla?" Oplatila jsem mu pobavený pohled.
„Já nevím, že by třeba vypadl z okna. On by toho schopný byl." Rozesmála jsem se a on se ke mně ihned přidal.
I wanna hold you when I'm not supposed to
When I'm lying close to someone else
You're stuck in my head and I can't get you out of it
If I could do it all again
I know I'd go back to you
I know I'd go back to you
I'd go back to you
I'd go back to you
What was there wasn't sure
But I'd go back to you
I know I'd go back to you
Užívala jsem si tu melodii. Tu zaslouženou melodii jedné písničky z obrazu a že to opravdu zasloužené je. Projít více jak třicet obrazů a zapsat každou písničku která se podílí na tom obrazu není jen tak. Hudba byla sice tlumená, aby se lidé v místnosti slyšeli, ale i tak byla dobře slyšitelná. Spokojeně jsem si prohlížela obrazy se svojí kamarádkou s kterou se znám od základní školy a která mi na hlavě vytvořila nijak zvláště složitý a nezničitelný účes v podobě pořádně zalakované vlny a pevného drdolu. Na sobě jsem měla černé vysoké podpatky a černé dlouhé šaty s rozparkem, dlouhým rukávem a trochu větším výstřihem v kterém nějakým způsobem moje poprsí nevypadalo tak chabě.
