„Jsi si jistý tou barvou?" Zeptala se Natali, když jsme s Taem seděli v jejím kadeřnictví a pohledem se ujistila jestli s tím opravdu souhlasím, na což jsem jen kývla v souhlas. Snažila jsem se sedět co nejklidněji, aby nebylo znát, že mě značně znepokojuje, že si Taehyung chce nechat takovou hřívu, co má právě na hlavě. Vypadá to, jako kdyby jeho účes vypadl z devadesátých let. Ještě k tomu se chtěl obarvit z té hezké šedé, do které jsem se zamilovala na černou. Snažila jsem se sedět klidně a jen tak si představit, jak to bude asi vypadat, ale místo toho jsem jako zběsilá začala dupat nohama do podlahy, div se neotřáslo celé kadeřnictví. Uklidni se!
„Zlato, víš že je to i na tobě jestli se tak obarvím." přejel mi Tae po stehně a klidně se na mě usmál.
"Ne, obarvi se tak. Je to jen tvoje rozhodnutí, budu tě milovat s jakoukoliv barvou na hlavě." Vyskočilo ze mě a já se zarazila. Co jsem to do prdele řekla? Chvíli jsme na sebe zíraly, když v tom přišla Natali již s připravenou barvou.
„Emily! Neříkala jsem ti snad, že ho máš zabalit před tím, než namíchám barvu?" Křikla Naty na svojí zaměstnankyni a pod vousama si zanadávala něco ve smyslu, že si tu všechno musí udělat sama. Za to já využila situace, vzala si kabelku a bundu, dala Taemu pusu na tvář, zamávala Natali na rozloučenou a co nejrychleji zmizela z té budovy.
We haven't talked all morning
Bang my head, bang my head against the wall
I'm scared, I'm falling
Losing all, losing all my control
And I'm tired of talking
Feel myself saying the same old things
But this love's important
Don't wanna lose, don't wanna lose you this way
„Do píče! Do píče!" Bouchala jsem se opakovaně do hlavy a i když jsem byla už přes pět minut s Kookem v kavárně, tak jsem na to nemohla přestat myslet.
„Takže jestli to správně chápu, tak jste byly u Natali v kadeřnictví. Tae čekal až mu namíchají barvu, viděl že jsi nervózní, řekl ti že mu záleží na tvém názoru na tu barvu a ty jsi..." na chvíli se dramaticky odmlčel a zkoumavě si mě prohlédl. „Ty jsi mu řekla, že ho miluješ." Zaculil se na mě a já se začala opět bouchat do čela, tentokrát o samotnou desku stolu, kde jsme zrovna seděli. To mi ale hned Jungkook zatrhl tím, že dal mezi mé čelo a desku stolu svojí dlaň, tak jsem toho radši nechala a zoufale se na něj podívala.
„Kookie, já chci umřít. Mám před očima jak to právě v tom kadeřnictví probírají a posmívají se mi, ale kdybych tam zase byla, tak bych tak i tak dlouho nevydržela, protože nesnáším ten smrad barev na vlasy. Co mám dělat?" Chytla jsem ho s prosbou za ruku a doufala, že je bůh a nějak to vyřeší. Na to si jen povzdech a pohlédl na mě s nadějí v očích.
„To nevím." Vydechl, ale stále mu nemizel úsměv z tváře. „Ale mám jednu otázku." Zatvářil se tajemně a já se bála co z něho zase vypadne.
„Hm?" Nevzrušeně jsem na něj koukla s obličejem v dlaních.
„Slušelo to Natali?" Celý se rozzářil a v tu chvíli vypadal jako opravdový králík. Za to já ho v tu chvíli chtěla za takovou otázku vykostit.
"Jungkooku!" Zavrčela jsem doslova na něj a propalovala ho pohledem.
"Promiň, jen jsme se dlouho neviděl-" chtěl začít zase mlít o mé nejlepší kamarádce, ale na to jsem opravdu neměla náladu. Tak jsem mu dala ukazováček na pusu, aby už konečně držel hubu. "Promiň." Řekl přes můj prst.
"Pššt." Dodala jsem a už radši byl zticha. Na to jsem si položila hlavu do dlaní a přemýšlela co udělám. "Já tam nemůžu. Bude mě pronásledovat do konce života to, že jsem řekla klukovi kterého miluju, že ho miluju a on NEDOZVĚDĚL." Zírala jsem do blba a Kook celou dobu sledoval mě.
