Doki Doki Literature Club CZ

6. Kapitola TO JE SNAD ZLÝ SEN?!

Vůbec jsem nemohl spát, v hlavě se mi míchalo tolik myšlenek a říkal jsem si, jestli jsem ji neměl přijmout jako přítelkyni. Konečně jsem usnul, sice asi v 5 ráno ale nevadí. Lepší než nic :) Za 2 hodiny mi zazvonil budík a já musel opět stávat. Udělal jsem si ranní hygienu, jako každý den, nasnídal, ustrojil a utíkal před barák, abych zase počkal na tu hysterku... Nakonec jsem se to vykašlal a šel sám do školy. Myslel jsem si, že přijde, ale nepřišla. Byla 1 hodina odpolko a to znamenalo, že musím do klubu. Přišel jsem a první věta zněla od Moniky: ,,Kde je Sayori?!" ,,Nevím, nepřišla." odpověděl jsem. ,,Ach, musím se podívat, co s ní je, doufám že je zdravá! Jinak je celý festival v prdeli!" řekla Monika ustaraně. ,,Víš co? Klidně, tam zajdu! Je to moje bff! Co myslíš?" zeptal jsem se. ,,Dobře, děkuji Niki! To je od tebe velmi milé!" usmála se Monika. Šel jsem tedy za Sayori, ale už cestou, jsem měl divné tušení. Začal jsem být nervózní a tak jsem zrychlil. Byl jsem tak nervózní že jsem spanikařil. Běžel jsem jako kdyby za mnou šel vrah! Bylo to strašné! Potil jsem se, můj tep se zrychlil, křičel jsem a spousta dalšího. Prostě panickej záchvat. Po půl hodině, jsem doběhl k jejímu domku. Klepala se mi ruka a zazvonil jsem. Nikdo neotvíral, měl jsem toho dost! Vzal jsem klacek a rozbil okno. Vylezl jsem do předsíně a zaťukal na Sayori pokoj. ,,Sayori musíme do našeho klubu!" volal jsem. ,,Probuď se hlupáčku!" volal jsem a snažil se zasmát, moc mi to ale nešlo. Už jsem toho měl dost a vešel do jejího pokoje. ,,Sayo-" nestihl jsem to doříct a... Našel jsem ji v pokoji... A OBĚŠENOU?! ..................... Skoro jsem se nezmohl ani na slovo. Tohle by Sayori neudělala! Tohle musí být jen zlý sen!  ,,NENÁVIDÍM SE!!" zařval jsem přes celý pokoj. ,,CELÁ JE TO MÁ VINA!! JÁ JSEM TAKOVEJ ČŮRÁK!" řval jsem a potlačil nutkání zvracet. Bylo mi z toho tak zle, že jsem omdlel. Po pár hodinách, mě její máma našla v pokoji a tak se mně snažila vzbudit. Vzbudil jsem se. Mlčel jsem, nechtěl jsem mluvit. Motala se mi hlava z toho šoku. ,,Niki, pojď se mnou! Dám ti vodu." řekla její máma se slzama v očích. Nevydržel jsem to, rozbrečel jsem se. Opět jsem malém omdlel, naštěstí mě její máma chytila při mém pádu. Zhroutil jsem se. Říkal jsem si že jsem na tomhle světě k ničemu. Šel jsem domů a pořád přemýšlel o Sayori. Občas jsem měl nutkání se řezat... Řval jsem po celým domě, jakej jsem zm*rd a spousta dalšího.