deancas • one shots

we're nothing more than friends, i thought

To, že začal nový školní rok mi nevadilo. To samé se nedalo říct o mém mladším bratrovi Gabrielovi. Nesnášel školu, nejraději by se celý den válel u xboxu s tunou sladkostí.

Proto nebylo divný, že Gabriel ještě nebyl vzhůru, zatímco já už byl připravený jít do školy.

,,Kde je Gabe?"zastavila mě máma na chodbě, když jsem se chystal obout si boty.

,,Ještě spí."

,,Cože? Vždyť jsi ho měl vzbudit, Castieli! Přijde pozdě na svůj první den na střední škole!"to, že byl Gabriel mamánek jsme věděli jen my v rodině. Venku si před lidma hrál na frajírka a doma se s mámou tulil při sledování Days of Our Lives.

Takže jsem vždycky všechno odnášel já. Ať už Gabriel rozbil máminy oblíbené talíře a nebo jí pošlapal záhony, tak to vždy byla moje vina.

,,Nikdo mi neřekl, že ho mám vzbudit. Je už dost velký na to, aby si nařídil budík."protočil jsem očima a vytáhl z botníku mé oblíbené Conversky. Ne, že bych nosil nějaké jiné boty. Mám celkem tři páry kotníkových Converse All Star tenisek. Modré, bílé a mé oblíbené černé, které si dnes beru.

,,Vždyť si říkal, že ještě spí, tak si musel být u něj v pokoji, tak proč jsi ho nevzbudil?"začala být naštvaná. Jako vždy, když šlo o jeji prdelku Gabeho.

Nechtěl jsem, aby na mě začala řvát, protože by mohla vzbudit Annu, mojí mladší sestru, tak jsem jen pokrčil rameny a koukal na ní.

,,Takže ho jdi vzbudit a půjdeš do školy s ním!"poručila mi.

,,Mami! Vždyť přijdu pozdě!"

,,Nechci nic slyšet, teď ho jdi vzbudit a já vám ještě rychle udělám svačinu."jen jsem si povzdechnul a rozběhl se po schodech nahoru. Vůbec jsem si nedělal hlavu se zouváním.

,,Gabrieli! Vstávej, přijdeme pozdě!"zatřásl jsem s ním a on se hned probudil.

,,Co děláš?"vztekal se.

,,Rychle se oblíkni, přijdeme pozdě."začal jsem z jeho skříně tahat triko a kraťasy. Bylo září a ještě bylo horko, já sám šel jen v triku a džínách.

,,Klid, je to jen první den."protočil očima. ,,Stejně se ještě neučíme."posadil se na posteli a oblékl si triko.

,,Vy možná ne, ale já jsem ve čtvrťáku, Gabrieli, mám dnes spousti věcí na vyřízení."hodil jsem po něm i ponožky, když si oblékl kraťasy.

Jeho delší světlé vlasy trčely do všech stran, ale to bylo teď to poslední, co mě zajímalo.

,,Musíš jít do knihovny prodloužit si členskou kartu, abys tam dál mohl nerdit?"provokoval mě.

,,To taky a pojď, za pět minut zvoní."už jsem sebíhal dolů.

,,Stejně to nestihneme."odešel do kuchyně za mámou a ta mu dala svačinu a jednu přinesl i mě. Většinou si jí kupuju sám, ale aspoň dneska ušetřím.

Gabriel si vzal rychle svoje vansky a už jsme běželi na autobus. A mě bylo jasné, že přijdeme pozdě minimálně o patnáct minut.

---

Jak jsem řekl, přišli jsme o patnáct minut pozdě a Gabriel mě ještě zdržoval, protože nemohl najít svou třídu, takže jsem ho doprovodil a pak rychlou chůzí razil k té své.

,,Pane Novaku!"zastavil mě hlas na druhé strany chodby. Hlas naší zástupkyně, kterou máme na chemii.

,,A-ano?"otočil jsem se opatrně. Měl jsem strach, že budu mít problém.