deancas • one shots

you better keep this secret

,,Vždyť máš pořád čas. Máš to odevzdat v pondělí. Máš ještě celý týden, Deane."

,,Ty to nechápeš, Sammy. Já žadnou z těch knih nečetl. A nesmí to bejt zkopírovaný z Wikipedie. Je hezký, že se mě snažíš uklidnit, ale dvacet stránek za tejden fakt nedam, když jsem tu debilní knihu ani nečetl."pochodoval jsem po kuchyni, zatímco můj mladší bratr jedl večeři.

,,Měl jsi na to půl roku, mohl sis jí přečíst."

,,Neříkej."protočil jsem očima. ,,Přečetl bych jí, kdybych na to nezapoměl a nebyl zaneprázdněnej fotbalem."Byl jsem ve velkým hajzlu. Není šance, že bych to stihl.

,,Pomohl bych ti, ale já tohle taky nečetl."

,,Fakt skvělý. Táta mě zabije, jestli nedodělám školu. Můžu se rozloučit s fotbalem. To je doslova jediná věc, která mi jde! Umíš si představit, co táta udělá pokud neodmaturuju? Kvůli angličtině?"začal jsem šílet. Tohohle jsem se bál snad víc než toho, že nedodělám střední.

Viděl jsem i na Samovi, jak zbystřil. Došlo mu, co by mi táta udělal. Oba jsme věděli, že by mě vyhodil někam na ulici a už by mě nenechal vídat se s mým bratrem.

,,Něco zkusím."zvedl se od stolu a já sledoval, jak si vzal svuj telefon z kuchyňský linky.

,,Mám kamaráda. Chodí do třeťáku a čte. Jakože fakt hodně čte. Je možný, že četl tu knihu a pomohl by ti."

,,To myslíš vážně?! Zavolej mu!"došel jsem až k němu, zatímco Sam už držel telefon u ucha.

,,Casi? Jo, ahoj, tady Sam Winchester. Neruším? Ne? Dobře. Měl bych takovou velkou prosbu..."poslouchal jsem, jak mu vysvětloval, o co jde a když zavěsil, tak se usmál.

,,Cas by byl schopný ti pomoct. Máš ho zítra najít ve škole a domluvíte se."

,,Ježiši Kriste! Yes, Bože! Tvůj kámoš mě zachránil! Jak se jmenuje a do třeťáku chodí?"

,,Castiel Novak a jo, chodí do třeťáku. Deane, je to hodnej kluk, tak se chovej slušne."upozornil mě.

,,No jasný, Sammy."

,,Jsem Sam."

---

Hned druhej den jsem se o velkej přestávce vydal hledat Castiela. Ve třídě nebyl, tak jsem se ptal lidí na chodbě a ty mi řekli, kde má skříňku. Podle jména jsem ho neznal, ale od pohledu jsem věděl, kdo to je. Byl to ten kluk, co denně nosí značkový hadry. Jeden den přijde v Tommy Hilfiger košili a druhej den má Gucci svetr. Všichni o něm říkají, že je bohatej a podobný věci.

,,Castiel?"zaťukal jsem mu na rameno. Okamžitě se ke mně otočil a já si potvrdil, že je to fakt on. Ten bohatej kluk, o kterým všechny holky říkají, že má krásný oči. Nejen jedna se o něj pokoušela, ale on každou odmítl.

,,Ano?"

,,Jsem Dean. Můj bratr Sam mě za tebou poslal, že bys mi mohl pomoct."pousmál jsem se.

,,Jo, Dean! Promiň, budu mít teď ještě hodinu. Sejdeme se před školou kolem čtvrté?"

,,Dobře, budu tam."když jsem odcházel do svojí třídy, tak jsem se za ním ještě otočil a zjistil, že mě sleduje.

Školu jsem měl jen do dvanácti a pak jsem měl do čtyř trénink, tak jsem se rychle vysprchoval a Castiel už tam čekal. Seděl ve svým velkým Jeepu a pobídl mě ať nastoupím.

,,Promiň, že jdu pozdě. Měl jsem trénink a sprchy byly narvaný."hodil jsem si batoh dolů k nohám a pak se otočil ke Castielovi.

Měl jiný oblečení než dopoledne, ale zase značkový. Mohl jsem nad tím jen v duchu potočit oči. Já byl rád za hadry za New Yorkeru. A to ani nikdo neví, že některý věci mám i po tátovi. Třeba takovou koženou bundu, kterou nosím hlavně na podzim.