Prokletí A Vyvolení

Prolog

Mnozí lidé v nás věřili. Někteří méně, jiní nad námi nezlomili nikdy hůl. Co však měli všichni společného, byly pochybnosti. Pochyby o tom, zda ještě existujeme.

Jako vyvolení jsme totiž byli lovná zvěř. Nikdo nevěděl, podle čeho se noví vyvolení vybírají. Zda to byl osud, nebo nějaká kletba. Co ale každý věděl, bylo to, že se vyvolení ztratili. Staří zemřeli a na jejich místo měli nastoupit mladí. Jenže nikdo nezjistil, kdo to byl. A tak se stalo, že jediný člověk na celé zemi našel způsob, jak je najít a seskupit na jednom místě. Proč na jednom, když měli chránit království? Protože je vladaři zneužívali k válce, která vždy zuřila. Využívali moci vyvolených a zabíjeli každého, kdo nebyl z jejich dvoru.

Všichni vyvolení, malí sirotci, skončili pod ochrannými křídly hraběte z neutrálního území. Vymyslel jim přezdívky, novou minulost, ale nikdy nezapřel jejich poslání. A po několika letech vladaři konečně začali tušit, že své miláčky měli celou tu dobu před očima na území, na kterém se nedalo válčit. Byl to zákon. A ten, prozatím, všichni dodržovali.

Já nebyla výjimkou. Dostala jsem jméno, svou komůrku a své poslání. Jako jedna z vyvolených jsem ctila naši povinnost a nehodlala jsem se od ní odvrátit. Dokud nepřišel on. A vše bylo najednou jinak.

Vždycky jsem si říkala, že zamilovat se je hloupost. Táhne vás to ke dnu. Nutí myslet na někoho jiného, než jste vy sami. Ale když do toho spadnete, těžko se drápe zpět nahoru. A já do toho vletěla přímo po hlavě.

A to jsem ještě ani nevěděla, že spolu budeme muset čelit něčemu většímu, než je naše láska, ale rovnou všem královstvím a válce, která měla brzy vypuknout.

Být vyvolený byla fuška. Mělo to své plusy i mínusy. Ale něco mě to naučilo. Nikdy, nemůžeš věřit nikomu. A to ani ostatním vyvoleným...

Tento příběh v minulosti už byl vydaný pod názvem "Pod Maskou Lži". Proto má tolik přečtení i hlasů. Jedná se o mé první dílo zde na wattpadu, které jsem se rozhodla předělat a znovu vrátit zpět.