Prokletí A Vyvolení

16. Modrý Měsíc

Noc padla dřív, než by kdo čekal. Hvězdy se rozzářily jako závoj s perlami, kolem krásného a nedotknutelného Modrého měsíce. Měsíce, který se objevoval jednou za rok a každý rok se na jeho počest připravovaly oslavy.

Falco už přestala vyhlížet svoji Sokolici a začala se navlékat do tmavých šatů, které měly sukni, co byla na přední straně ustřižená. Takže se mohla pohybovat rychleji a nemusela za sebou tahat dlouhou látku. Tyto šaty byla ochotná vzít na sebe a strávit s v nich večer.

Luna se objevila o několik minut později. Na dnešní večer si vybrala rudé šaty s květinami všitými do černé síťky. Hrudník měla poodhalený a zápěstí pokrytá stříbrnými náramky.

,,Sluší ti to, ale tohle to ještě víc doladí." Luna zašmátrala v malé tašce u boku a vyndala dvě krásné sváteční masky. Jednu rudou a jednu světle modrou.

,,Luno, jsou překrásné." Falco nelhala. Luna podala Falco její a ta si ji opatrně prohlédla. Byla vytvořená z pěny moře a kamínků na pláži.

,,Modrá ti vždycky slušela, ty jedna. Asi bys ji měla nosit častěji." Prohlédla si ji Luna a nandala si svoji masku.

Tu její naopak ozářil samotný východ slunce. Její maska zářila všemi barvami úsvitu. Malé kamínky na okrajích jí ještě víc rozjasnily. Vypadala úžasně, a když si ji dívka nasadila, Falco nemohla najít slova.

,,Ta červená se k tobě hodí. " Podotkla Falco.

,,Vypadáme skvěle!" smála se Luna, dokud si neuvědomila jednu věc. Stejně tak Falco. Obě naráz posmutněly. Tohle byly první oslavy bez ostatních. Vždyť oni někde nasazovali svůj život a ony dvě, plus Hunter, který dnes sice půjde na oslavy, ale jen na chvíli, se tu bavily.

,,Falco, nevidím ti sice do hlavy, ale vím na co myslíš." Luna ji objala kolem ramen a chvíli tak zůstaly. ,,I já se cítím provinile. Hlavně protože Letní Dvůr je nejspíš spojen se mnou a já tam nejsem. Nepomáhám jim tam, kde bych měla." Dívky se od sebe odtáhly a Falco zvedla bradu Luně.

,,Ty za to nemůžeš. A jsi na tom správném místě. To mi věř." Luna přikývla.

,,Tak jdeme!" oklepala se dívka a pokusila se o lehký úsměv. Stejně tak Falco.

Obě se vydaly k hlavní bráně, kde na ně už čekal Hunter s Hrabětem. Oba byli oblečeni v černých halenách s modrými výšivkami. Hunter měl bílou masku vlka, Hrabě zase černou s péry havrana.

,,Bál jsem se, že nedorazíte." Pozdravil je Hrabě a obejmul své dvě chráněnky.

,,Tuhle oslavu si přeci nenecháme ujít!" Luna se usmála na Hunter, ten jí však úsměv neoplatit. Stále byl zraněný a mrzutý. Ale to byl prakticky pořád. Hraběti mezitím stihl vylíčit, co se mu stalo. Prý na ně a na smečku vlků zaútočil Letní Dvůr. Několik vlků zabil, jiní se rozutekly po lesích. To však pořád nedávalo spát Falco. Vždyť ta malá holčička málem přišla k jihu. Proč by na ně útočili?

,,Věřím, že jsou ostatní v pořádku a brzy dorazí domů." Řekl ještě dívkám Hrabě a nasedl na koně stejně jako ostatní.

Cesta do města netrvala dlouho. Museli však všichni sesednout z koní hned u prvního domku, protože ulice zaplnily hromady lidí. Všude jich bylo až příliš a občas se v přístavu objevila i nová loď plná dalších osob. Na dnešní den se sem sjížděli skoro všichni. Dnešní den byl jinak řečený den míru. Nikdo na nikoho neútočil a neutrální území bylo najednou mnohem víc neutrální.

,,Zůstaneš se mnou, nebo najdeš Andrewa?" zeptala se Luna dívky a usmála se. Falco byla nyní ráda, že tma kolem jí zakryla ruměnec na tvářích. Nevěděla, že Luna věděla jméno jejího přítele. Možná jí to řekl Warrior. Možná se ona sama prořekla.