Prokletí A Vyvolení

15. Předtucha

Uběhly další dva dny a Falco s Lunou byly v jednom ohni. Luna se starala o naštvaného a nerudného Huntera a Falco se snažila pomáhat na oslavu modrého měsíce. Vyvolení zatím žádnou zprávu neposlali a to dělalo starosti nejen dívkám, ale i Hraběti. Měl o své děti strach a proto požádal Falco a její Sokolici o pomoc.

V noci, když na Letním dvoře všichni spali, nechala Falco letět Sokolici do sousedního království, aby našla Vyvolené a sledovala je. Také jí na krk připnula modrý safír, který jí umožňoval vidět Sokolinýma očima. Byla to hračka, kterou jí přivezl David z cestování.

,,Co to je?" zeptala se ho tenkrát v hostinci, kam spolu zašli na jednu rundu.

,,Otevři to a uvidíš." Daniel vložil dívce do ruky krabičku a nechal Falco rozvázat mašly a otevřít ji. Uvnitř byl malinký safír na stříbrném řetízku.

,,Pořád to nechápu, Daniely."

,,Je to modrý safír. Kámen, který když nandáš zvířeti na krk, tak ti umožní vidět jejich očima. Myslím, že by se ti mohl hodit a Sokolice s tím určitě také bude souhlasit."

Proto ještě ten večer zkusila Sokolici poslat k jezeru. Nandala ji řetízek a sedla si na postel. Zavřela oči a čekala. Nevěděla jak to fungovalo. Trochu se bála, ale k dost víc byla zvědavá. Tak kdy? Teď.

Zkusila otevřít oči. Její místnost však viděla. Teď byla nad mraky. Byla v oblacích a vznášela se. Falco se musela usmát. Tohle bylo úžasné! Sokolice sletěla níž až konečně Falco uviděla vodopád a také... Andrew stál na love a v ruce držel luk a šípy. Jejich terče tam zůstali. Falco tento výjev překvapil. On... Cvičil. Cvičil, i když mu to tolik nešlo. A i bez ní. Falco zavřela oči a přerušila spojení. Jak ráda by za ním šla, ale neměla čas. Měla plné ruce práce.

Falconera nebyla moc šťastná, že dnes musela znovu pomáhat s přípravami na oslavu. A halenka se sukní jí rozhodně na náladě nepřidaly. Prohlásila i to, že by radši chodila nahá v přístavu, než v tomhle.

I proto si dneska vzala to, co jí Luna přinesla a neodmlouvala. Věděla, jak moc byla její přítelkyně vyčerpaná z práce u Huntera, natož, aby měla ještě sílu se hádat s ní. A navíc, kdyby Luna chtěla, donutí ji jít do přístavu nahou.

Luk s toulcem nechala v základně a spolu se Zizi a Mikkou vyrazila do města. Daniel už se taky dlouho neobjevil, ale Hrabě říkal něco o horách na severu, kam ho poslal. Falco vrtalo hlavou jeho manželství. Ale v dobrém slova smyslu. Chtěla by jednou poznat jeho ženu a i se podívat na Noční dvůr. Říkalo se, že je z něj ten nejhezčí výhled na Modrý Měsíc a přitom tady, na Neutrálním území, to taky stálo za to. Tyto dva úžasné světy však rozděloval oceán.

Ve městě už byly vyvěšené lampiony, v přístavu svítily lodě a hudba, pití a všechno možné bylo k dostání. Ulice byly zametené, krámy ozdobené modrými barvami a večer už jen stačila troška vílí magie, aby to tu bylo dokonalé. Letos i dorazili pocestní cirkusáci, takže bude velká oslava na náměstí s posvátným ohněm života.

Falco vzhlédla ke katedrále svaté Vivi, patronky obětí ve válce proti Dvorům, kterou naštěstí zdejší lidé vyhráli, ale ne bez velkých ztrát. Matka ztratila syna, syn otce, dcera bratra a další. Na válku si Falco nepamatovala, v tu dobu nejspíš ani nebyla na světě, ale Hrabě už měl pár let na zemi zažitých. Občas jí i něco vyprávěl, občas vyndal starou knihu a předčítal. Jenže tohle už byla minulost.

Zizi, Mikka a Falco zalezly do malého obchůdku se starožitnými věcmi. Za pultem stála postarší paní a opravovala spoje náramků.

V tu chvíli si Falco vzpomněla na Petera. Také s ním by potřebovala mluvit. Už měl náramek hotový? Nebo se mu to nedařilo?