Prokletí A Vyvolení

12. Daniel Vypráví

Ráno, jak slíbil, se Daniel přesunul do pevnosti. Domluvili se tak spolu včera s Falco ve městě, kdy ji a Warriora náhodou potkal. Daniel byl starší zrzavý válečník. S mečem to uměl jak málo kdo. Na rukách nosil dřevěné náramky, které sbíral ze svých cest. Snad z každého místa měl alespoň jeden.  Oblečení moc nestřídal. Hnědá mu šla k vlasům. Občas na něm Falco viděla klobouk s peřím, ale protože se peří nelíbilo Sokolici, přestal ho nosit.

Brána do pevnosti byla otevřená a tak mile rád vešel. Nebyl tu už tak dlouho. Sám tomu nemohl uvěřit. A teď chtěl Falco nahradit těch několik let, kdy byl pryč. Procestoval všechna království. Viděl věci, co málokdo. Mluvil s lidmi, o kterých se mu snad nikdy nesnilo. A Falco se nemohla jeho vyprávění dočkat.

Jen co vešel do prvního patra pevnosti, narazil na ni, spolu s Lunou, jak seděla před dveřmi na ošetřovnu. Držela svou přítelkyni za ruku a podávala jí kapesník. Chvíli trvalo než si ho všimly. Seděly v tichosti. Už z dálky viděl, že něco nebylo v pořádku.

,,Co se stalo?" Falco k němu zvedla hlavu, ale Luna zůstala dál skleslá. Dívka se chtěla usmát na svého přítele, nebyl ale správný čas. 

,,To je dlouhý příběh." Odpověděla Falco a sjela bojovníka pohledem. Moc se nezměnil. Zrzavé vlasy stále nosil v copu, na rukách měl všechny dřevěné přívěsky a na zádech meč. Stále to byl ten samý bojovník s jizvou přes pravé oko.

,,Chtěl jsem si s tebou promluvit, ale...-" Luna se na něj konečně podívala a s uslzenýma očima se na něj usmála.

,,Jen běž Falco!" otočila se na svou přítelkyni. ,,Já to tu nějak zvládnu a pal ti dám vědět. " Falco chvíli váhala, ale když se ve dveřích objevila Mary a vzala Lunu dovnitř, už nic nenamítala. 

,,Na střechu? " optala se Daniela. 

,,Na střechu."

A tak vyrazili nahoru. Na jejich oblíbené místo. Když tam došli, sedli si na okraj a chvíli pozorovali město. Slunce zatím ozářilo jen část země. Bylo moc brzo. Ale i tak byly na dálku vidět rudé květiny, které rostly po celém neutrálním území. Říkalo se jim Květiny Míru. A nikde jinde nerostly. Jen zde.

,,Viděl jsem tě s nějakým krajanem." Začal hned od toho, co ho nejvíc trápilo Daniel. Falco si povzdechla.

,,To nemůžeš raději mluvit o svém cestování?" Její otázku přešel.  

,,Je z Nočního dvora, co?" Dívka na něj vyvalila oči a chvíli zvažovala situaci. Když si Daniel všiml jejího pohledu, zasmál se. ,,Poznal jsem to jenom díky jeho pleti a vlasům. Nezapadají sem. Ani jeden z těch čtyř."

,,Z těch čtyř?" Falco si myslela, že je tu jen Andrew a ten kluk, který do ní vrazil. A pak tedy ještě ten malý kluk. No to už byli tři, ale čtyři?

,,Ano. Princové Nočního dvora a dva vojáci. Tedy jeden voják a už skoro kapitán královské gardy." Falco vykulila oči ještě víc a pootevřela svá malá ústa.

,,Kapitán?!" Myslel to Daniel vážně? Co všechno jí Andrew neřekl. Říkal, že je pašerák. Že tu má nějakou misi. Víc z něj netahala. Nyní však chtěla vědět odpovědi.

,,Ano, je to syn kapitána královské gardy na Nočním dvoře." Falco raději spolkla své nadávky na Andrewovo jméno a zaměřila se na zbytek jeho věty.

,,Jak myslíš princové z Nočního dvora? " Daniel pokrčil rameny a zadíval se na vycházející slunce.

,,Tak jak to říkám. Žiju na tom dvoře už dobrý rok, spolu se svou ženou. Prince tam zná každý. A jak už jsem řekl, syna nynějšího kapitána královské gardy taky. S jeho otcem jsme dobří přátelé. S jeho synem jsem se setkal jen jednou a to jen tak, že kolem mě prošel. On si mě asi nezapamatoval, ale já jeho ano." Všechna slova se Falco vykradla z úst. Co všechno před ní Andrew schoval? 

Daniel se otočil na Falco a položil jí ruku na stehno. ,,Doufám, že jsem ti tím nijak neublížil?" zašeptal. Falco mu stiskla nohu a pousmála se. 

,,Ne, neublížil. Spíš ti děkuju." Avšak v ní se už dávno vařil vztek a zklamání. Možná že ji brzo prasknou nervy a ona se změní v kaluž krve. To by nebylo tak špatné. Srdce jí bolelo od toho tajemství. Tak on si byl synem kapitána a ani jí to neřekl. A ještě s sebou měl prince Nočního dvoru. To byl vrchol!

,,No... ale my tu jsme dneska kvůli tobě," připomněla mu jen co se uklidnila. ,,Tak povídej, přeháněj." Daniel si odkašlal a začal. Vyprávěl jí o všech dvorech, o lidech které poznal. O lidech, kteří doufali v lepší život a v návrat svého Vyvoleného. Zatímco šlechta chce vyvolené využívat, obyčejný lid chce jen jejich pomoc, aby mohli oni sami lépe žít. Mluvil o různých podnebích, která se v každém Dvorem mění. Také o jazycích a zvycích. Který dvůr mu byl nejbližší. Kde bojoval o holý život a kde si zase žil jako král. A mluvil také o své ženě. O Elle, která na něj čekala na Nočním dvoře. Ta Falco zajímala nejvíce. Která žena byla natolik silná, aby ustála Daniela a ještě s ním zůstala?

,,Má havraní vlasy až k zadečku. Často je nosívá do spleteného copu. Také je velice milá, šikovná a hlavně ten její vtip. Poznal jsem ji v krčmě, kde pomáhala své přítelkyni na oslavách. Sám od sebe jsem jí řekl, zda by se mnou nešla do postele."

,,Ty prasáku!" vykřikla Falco a bouchla ho do ramene. 

,,Ale prosím tě! Odpálkovala mě jako ještě žádná a tak jsem si ji zapamatoval. Druhý den, už střízlivý jsem ji vyhledal a začali jsme se bavit. A tak přeskočila po několika dnech jiskra a já byl její." 

,,Ráda bych ji poznala. Zní jako opravdu fajn ženská." Daniel se na Falco usmál. 

,,Měla by tě ráda. Vlastně, jste si dost podobné."

,,Jak to myslíš?" uchechtla se Falco.

,,Tak jak říkám. Vidím v tobě její sestru, Taru, anebo královnu Dieru. Všechny jsou to sestry a všechny si vybraly jiný způsob života. Ella chtěla žít ve městě nebo na venkově. To se jí také splnilo.  Bydlíme pod hradem. Je nablízku svým sestrám a ještě blíž lidem v království. Tara se provdala za vladaře Zimního Dvoru, Oriona, a měli spolu malého prince a malou princeznu. No on už teď není tak malý." Smutně se zachechtal. ,,Je mu dvacet, ale protože Zimní dvůr byl poražen Nočním, je teď jen vyslanec a nemá skoro nic. Jenom díky tomu, že je Tara Dierina sestra jsou naživu. Takže Diera, ta se stala královnou Nočního Dvoru. Má dva syny. Staršího Williama a mladšího Petera."

,,A co ta princezna Zimního Dvoru? Sestra prince?" Daniel posmutněl. 

,,Říkali jí Anastasie. Byla prý krásná jako zimní den. Vlásky bílé jak ledová námraza a oči světlé s nádechem oříšku. Ta však zemřela, když byla ještě malá. Prý se nachladila," povzdechl si. Jakoby to dítě znal a teď na něj vzpomínal. Oči měl pro chvíli skelnaté. Slzy však rychle zahnal.

,, A Ella má nějaké děti?" Daniel zavrtěl hlavou. Ale přitom se usmál.

,,Kdyby měla, tak bych nikdy neodjel." V tu chvíli na Falco dopadla vina. Byl tu kvůli ní a svoji ženu měl za oceánem.

,,Omlouvám se, že tě tu takhle držím." Sklopila oči a zadívala se už na obří žluto-červený kotouč. Slunce vycházelo. Začínal nový den. Nový dar. 

,,Neomlouvej se. Jsem rád, že jsem tu s tebou. Chybělas mi." Daniel ji objal a ona se mu hlavu zabořila do ramene. Tohle objetí jí chybělo ze všeho nejvíce. 

,,Jsi ten nejlepší přítel, kterého mám," zašeptala. Daniel se zasmál a stále ji svíral v náručí. Jak řekl Hrabě, už nebyla malá. Ale ani dospělá. A toho se Daniel bál. 

,,Vždy tu pro tebe budu, Falconero."