Love in letters ✔

10. Kapitola

21:43.

Legolas nepřišel. Bastard jeden.

Ne, tak by mu neměla říkat. Třeba měl nehodu, nebo mu do toho něco důležitého vlezlo a on nemohl přijít. Nebo možná přišel, ale kvůli jejímu zpoždění došel k názoru, že to byla ona, kdo se na schůzku vykašlal. Musí existovat nějaké vysvětlení, proč nepřišel. Prostě musí!

Vylézt na barovou stoličku nebylo tak náročné, jako se z ní dostat dolů. Tanga se jí přitom zařízla mezi půlky, ale dostala se dolů bez nehody. S pocitem zklamání, že se s Legolasem nesetkali, zamávala na rozloučenou barmanovi, se kterým si povídala, zatímco tu čekala.

Hned před restaurací se rozhodla přemístit, když uslyšela dveře, jak se otevírají, a udělala krok stranou, aby dotyčný mohl projít.

„Ach, opět se setkáváme."

Ten hlas znala.

Otočila se a podívala se na Luciuse Malfoye.

„Vy jste ještě tady? Myslela jsem si, že jste už odešel," poznamenala, když si vzpomněla, o čem se u baru krátce bavili. „Aha, jasně. Vy jste tu měl s někým schůzku. Jak to probíhalo?"

„Ne tak dobře, jak bych čekal," odpověděl. „Přestože jsem doufal v opak, ještě bylo očividně příliš brzy. Nebyla připravená."

Hermiona si nevšímala podráždění, které v ní vzklíčilo, když ji ujistil, že ta dotyčná osoba byla skutečně žena a rozhodla se, že se vůbec nebude zabývat tím, kdo by ona mohla být.

„Připravená na co?"

„Na to, aby mě viděla."

„Takže se neukázala?"

Vrhl na ni zvláštní pohled. „Svým způsobem ukázala."

„To je smůla," poznamenala a pak dodala. „Můj společník taky nepřišel."

„Ano, je to velmi neblahé," řekl souhlasně.

Zmlkli.

„No, já se vydám domů. Půjdu tudy," mávla rukou směrem, kde se nacházel její dům. „Dobrou noc, pane Malfoyi. Bylo to hezké..."

„Půjdete pěšky?" zamračil se. „V tuhle hodinu? To není zrovna nejmoudřejší, slečno Grangerová."

Semkla odhodlaně rty. „Jsem v bezpečné čtvrti."

Jeho zamračení se ještě prohloubilo. „Nejsem si jistý, zda jste pouze naivní, nebo hloupá. Musím dodat, že ani jedno z toho není zrovna dobré."

Vrhla na něj podrážděný pohled. „Myslím, že znám místo, kde žiju. Nemluvě o tom, že jsem dokonale schopná se ubránit, když by to bylo potřeba. Myslíte si, že jsem hloupá slečna v nouzi, která potřebuje vaši úžasnou rytířskou ochranu?"

„Ve skutečnosti si to opravdu myslím," poznamenal, prošel kolem ní a natáhl ruku. „Pojďte. Pokud musíte jít pěšky, doprovodím vás."

Podívala se na ruku, pak na něj a pak znovu na ruku. Chtěl ji držet za ruku? Na veřejnosti?

Otevřela ústa, aby to okomentovala, ale předešel ji.

„Ano, slečno Grangerová. Všichni to uvidí. Nyní, pokud vám to nebude vadit..." Pohnul prsty v jakémsi pozvání a pobídnutí zároveň.

Když mu podala ruku a její prsty se dotkly jeho, v obličeji zčervenala tak, až hrozilo, že její tváře budou mít stejnou barvu jako její šaty. Propletl si prsty s jejími, jeho ruka byla pevná a teplá.