Love in letters ✔

6. Kapitola

Moje krásná Athéno,

pokud někdy budu vzpomínat na dárek, který jsem dostal, tak je to ten od tebe. Neobyčejná lektvarologická souprava od Fideliuse Melkina společně s knihou plnou receptur na lektvary. Ach, jak mě rozmazluješ. Když jsem dárek rozbalil, cítil jsem se znovu jako chlapec, který dostane pod stromečkem svůj vysněný dárek. Obávám se, že jsem se do tebe zamiloval.

Cítím se trochu zahanbeně, že jsem ti poslal pouze pár sladkostí, když je porovnám s darem, který jsi mi dala na oplátku. Dovol, abych to napravil. Doufám, že si ti můj dárek bude líbit, přestože ten od tebe ho dalece předčí.

Věřím, že jednomu elfovi opětuješ jeho stále rostoucí náklonnost.

Legolas

♥♥♥

„Do prdele, to jsou diamanty?"

Hermiona držela náramek v ruce a byla příliš v šoku, než aby reagovala na Ginnyina sprostá slova.

„Ano," řekla tiše. Doširoka otevřenýma očima hltala úzký náramek, který se třpytil, i když na něj nedopadaly sluneční paprsky. „Ano, vypadá to, že jsou."

„Kdo ti ho poslal?" Ginny přišla blíž k Hermioně, která seděla na pohovce. „Byl to ten chlap, Legolas, co jsi mi o něm včera vyprávěla?"

„Ano," odpověděla Hermiona jako ve snách. „Poslal mi ho Legolas."

„Zatraceně, zatraceně," opakovala Ginny ohromeně. „Vypadá to, že ten náramek stál víc, než já vydělám tak za čtyři měsíce. A to vydělávám spoustu peněz."

Hermiona mlčela. Vrátila náramek zpět do sametové krabičky, ještě chvíli se na něj dívala a pak odhodlaně zaklapla víko kazety.

„Pošlu mu ho zpátky."

Ginny jí vytrhla krabičku z ruky. „Cože? Nebuď hloupá!" vykřikla rozčileně.

„Ginny, nemůžu přijmout takový dárek!" protestovala Hermiona a pokoušela se své kamarádce vzít kazetu, ale ta ji držela bezpečně mimo její dosah. „Je příliš drahý."

Ginny se před ní rozkročila a přísně si Hermionu měřila. Černou krabičku držela přitisknutou na hrudi, když si okázala odhodila vlasy přes levé rameno.

„Blbost. Ty víš, že si ho chceš nechat."

Hermiona se zamračila, ale neodpověděla. Ginny samozřejmě měla pravdu. Chtěla si ten náramek nechat. To, že jí ho poslal, mělo svůj význam, stejně jako dopis, který byl doručen spolu s ním.

Legolas se o ni zajímal. V romantickém slova smyslu.

No, alespoň doufala, že to tak je.

Ale co víc (nebo méně) by mohla vyčíst z takového luxusního dárku? A ten dopis! Vždyť napsal, že „se do ní zamiloval" a „že doufá, že mu jeho náklonnost opětuje". Nebylo to dost jasné vyjádření, že je ochoten posunout jejich vztah na další úroveň?

Rozhodně bylo.

Překvapilo ji to, ale taky byla nadšená. A taky nervózní a trochu vyděšená. A to všechno najednou. Když seděla na pohovce ve svém obývacím pokoji, cítila, jak jí srdce bije rychleji a myšlenky se jí honily hlavou jedna přes druhou. Opravdu ho znám? Je to dobrý nápad? Mohl by být nebezpečný. A i kdyby nebyl, můžu mu skutečně věřit? Co když mi celou tu dobu v dopisech lhal?

Když se Ginny svěřila se svými obavami, tak jí na ro řekla jediné: „Hermiono, je to stejné, jako jít na rande naslepo. Navíc, já si myslím, že tenhle způsob je lepší, protože se o něm můžeš dozvědět víc věcí, než přikývneš na to, že se s ním setkáš."