Another Brooklyn Ally

4.kapitola

Probudilo mě hučení motoru a nesnesitelná bolest v krční páteři. Hlava mi visela dolů a jediné, co mé tělo drželo v poloze sedu, byly bezpečnostní pásy. Podlaha vyrobená z chladného kovu se v šeru jen nepatrně blýštěla a já odněkud cítila proud chladného vzduchu z klimatizace.

S leknutím, že mě opět někde svázali a unesli, jsem se narovnala a rozhlédla okolo.

Quinjet.

Pilot se vepředu překvapeně ohlédl, aby se ujistil, že je všechno v pořádku. Až když zjistil, že ten podivný zvuk, který slyšel, doprovázel jen mé náhlé probuzení, opět se otočil a věnoval se své práci. Všechno se dělo za poklidného hučení motoru a mírných poryvů větru, které náš let doprovázely.

„Zdáte se mi," pověděla jsem Furymu, který se pohodlně opíral o sedadla přede mnou.

Zasmál se a vycenil tak své dlouhé bílé zuby. Černá páska přes oko se při tom pohybu malinko posunula a na čele se objevilo několik starostlivých vrásek.

„Jsem tak skutečný, až je mi to samotnému nepříjemné," pověděl zvučným hlasem.

Měla jsem spoustu otázek. Kde byl celou dobu? Kam to letíme? A proč jsem doteď spala? Místo toho mi na mysli vyběhly poslední události. Ten muž v autě. Útěk do Shieldu. Gordonovy mrtvé oči.

„Než vás odtamtud odnesli, stačila jste omdlít," pověděl, jako by přesně věděl, na co bych se jinak bývala zeptala sama.

„Měl rodinu?"

Ta otázka Furyho zdálo se rozčílila. Předklonil se, opřel se lokty o kolena a pozorně si mě prohlédl. „A co chcete slyšet? Že měl? Že měl dva syny na Harvardu, pěknou ženu a víkendovou chatu v Kanadě? Jen abyste se mohla uvnitř sžírat tím, že je to všechno vaše vina?"

Dopadala na mě únava. Už jsem víc nechtěla nad ničím přemýšlet. „A je?"

„Ulehčím vám to," prohlásil bez okolků, „ano, zabili ho, protože byl s vámi. A vy se s tím budete muset smířit, protože vás teď potřebuju plně funkční. Nezabila jste ho vy, zabil ho nějaký hajzl, co ho zastřelil."

Z nějakého důvodu mi to připadalo lepší, než kdyby se mě snažil přesvědčit o tom, že to s mou osobou za žádnou cenu nesouvisí. Stalo se, a tak to prostě bylo. Žaludek se mi několikrát obrátil a já se snažila přijmout Furyho slova a smířit se s tím. Zatím to nešlo.

„Proč se to celé vlastně děje?"

Fury se na moment odmlčel a několikrát si mě přeměřil pohledem. „Někdo po vás očividně jde."

„Proč potom zabili Gordona a ne mě?"

Všimla jsem si, že na jeho poměry už se dlouhou dobu nezasmál. „Gordon byl dobrý agent a spolehlivý chlap, s jehož ztrátou se také musím vyrovnat, nicméně to až ve chvíli, kdy dám všechno zase do pořádku. Sloužil dobře a jeho místo nebude lehké nahradit. Vy jste ale v jiném hledisku daleko cennější, drahá. Vás nikdo nezabije, mrtvá jste k ničemu. Mohou vás jen postupně ničit, vydírat, děsit, ale ne zabít."

„Jak to můžete vědět?" Do očí se mi vedraly slzy, když znovu promluvil o Gordonovi. Nějaká část mé mysli si ještě stále odmítala připustit, že je mrtvý. Mrtvý, protože já byla cennější.

„Nevím," přiznal Fury, „jen bych dělal přesně to samé, kdybych se chtěl dostat Rogersovi na kobylku."

Tupě jsem hleděla do prázdna a nenacházela slov.

„Uvědomte si jednu věc," pokračoval Fury, „vy zaječíte a Rogers přiběhne s celou eskadrou. Vláda netuší, kde se schovává. Neví to Stark. Nevím to já. Jediný, kdo to může vědět, jste vy, protože vy jste taky jediný člověk, kterému by to byl podle všeho ochotný říct."