"Yes, Master." /Ereri [Pozastaveno]

Tak se konečně poznáváme tváří v tvář

Levi
Eren

Tak konečně mám vše hotové. Práce prezidenta třídy není nic lehkého, ale zvyknete si, když jí děláte 3 roky, tak jako já. Právě je čas oběda, takže jsem se vydal do jídelny. Hm, už jen ta představa teplého ramenu, vyvolávala kručení v břiše. Tak ale není to nic překvapující, když jsem zase nesnídal. OK, směr jídelna.

Zrovna jsem se vydal do jídelny, když mě zastavila nějaká holka. Prý, že mě už dlouho miluje a jestli by mohla být moje holka. Nechtěl jsem chodit kolem horké kaše, protože jsem měl hlad, tak jsem jí bez nějakých něžností řekl ne, a že jí vůbec neznám a nemám zájem, protože není můj typ. Dívka začala fňukat, což z celého srdce nesnáším, a protože jsem to považoval za vířízenou věc, otočil jsem. Otočil jsem se přímo na rozzuřeného šedo-okého kluka. Žeby její přítel?

Už jsem byl skoro u dveří jídelny, když jsem slyšel brek. Zastavil jsem se a pořadně se zaposlouchal. Tak to teda ne. Nikdo, říkám NIKDO, nemá právo rozbrečet dívku. Čím blíž jsem šel směrem ke schodišti, tím víc jsem brek mohl slyšet. Zrovna když jsem došel na místo činu, kluk -který pravděpodobně zavinil slzy- se otočil mým směrem. Ah, konečně se setkáváme Erene Jeagere, největší lámač srdcí na škole a moje největší Nemesis. Teď si tě pořádně podám, když jsem to nestihl udělat předtím.

Hm, vzhledově mi někoho připomíná. Nízký vzrůst, vysportované postava, havraní vlasy, ukrývající největší poklad v podobě jeho ocelově zbarvených očí, právě sršící blesky. Bych si dal říct. Pohled mi sjel na proužek látky, oznamující, že je prezident třídy a jeho jméno. Rivaille Ackerman. Já si myslel, že je to on. Ve skutečnosti vypadá ještě líp než z vyprávění kluků a fotek. Tak se konečně potkáváme tváři v tvář. Budeš můj ať chceš nebo ne. Samolibě jsem se usmál.