"Yes, Master." /Ereri [Pozastaveno]

Nepotřebujete pomoc?

Celý den mi bylo nějak špatně. Věčně jsem kašlal a bylo mi neskutečné vedro. Ale jako třídní prezident II B, která zařizovala den otevřených dveří, jsem si nemohl dovolit jeden jediný den -a hlavně ne takovýto den- mimo školu.

Zrovna jsem nesl kupu papíru, když se mi zatočila hlava.

Už jsem počítal s tvrdým dopadem a papíry všude okolo, ale z omylu, mě vyvedly snědé svalnaté ruce na mém pase a sametový hlas, ale otravný, a mě už tolik známý hlas.

"Opatrně nebo se vám něco stane. Nechcete pomoct?" A aniž bych Erenovi odpověděl, už nesl polovinu nákladu, díky kterému jsem málem políbil podlahu.

... Později toho dne...

Zovna jsem přemýšlel nad tím, jak se Erenovi odvděčit, protože hned jak jsme odložili papíry, se vypařil jak Hanji po mým objevení nějakého nepovedeného pokusu.

My o vlku a vlk za dveřmi.

Eren procházel dveřmi do kavárny.

"Ah. To je mi ale fešák. Takovej králíček, a přitom vypadá tak svůdně a zkušeně. Myslíš, že je gay? Levi? Levi?!"

Ha, to určitě Hanji. I když... Vždyť je mu 18 let.  To už musí kluk jako on mít za sebou.

Protože zrovna byli všichni zaměstnání, vydal jsem se ho obsloužit já, ignorujíc Hanji.

Když si mě konečně všiml, věnoval mi ten jeho okouzlující úsměv. A mě? Mě se málem podlomila kolena, jako bych je měl ze želé.

Levi! Kurva! Prober se!

"Vítejte zpět pane. Dneska vás budu obsluhovat já. Prosím následujte mě."

Eren se za mnou vydal jak poslušný pes. Dovedl jsem ho ke stolu v rohu, blízko vstupu do chodbičky kam zákazníci nesmí. Ale protože tam nebyly dveře, tak jediné co oddělovali tyto dvě místnosti, byl jen červený závěs.

Poptal jsem se, co si bude přát, ignorujíc řeči o tom, že je zde jen 'náhodou', protože bylo dost jasné, že tu fakt nebyl náhodou. Když si Eren všiml, že ho ignoruju, pouze si povzdechl, a začal si objednávat.

Objednávku jsem mu donesl a začal obsluhovat ostatní. Ale držel jsem se v Erenově blízkosti, pro případ, že by si přál něco jiného.

... Večer toho dne...

Už tu sedí 4 hodiny! 4 posra*ý hodinu, kdy jsem cítil jeho pohled všude kam jsem se hnul! Za ty čtyři hodiny si objednal 12 sklenic vody, 1 kafe a 3 čaje.

Úplně vyřízený a nervní jsem se vydal do šatny. Konečně mám padla.

Když už jsem se vydal na cestu domů, zastavila mě Hanji. Předala mi vzkaz od Erwina, který jsem automaticky vyhodil do koše. Pak se znova vydal na odchod.

"Kdo byl ten mladík? Celý den z tebe nespustil oči. Měl jen na tobě. I když se mu nabízeli ti nejžádanější tady."

V tom jsem se neskutečně nasral. Jestli si toho všimla i Hanji, tak je to úplně v háji. Vrazil jsem do místnosti pro zákazníky jak bůh pomsty, ale jeho jsem nikde neviděl. Má jen štěstí jinak bych o zkopal.

Oddechl jsem si a vydal se -konečně!- domů.

Ani jsem neušel 2 ulice a už jsem o něm věděl.
Naschvál jsem se vydal jinudy. V jedné zapadlé uličce jsem si na něj počkal. Když byl na dosah ruky, tak jsem ho stáhl k sobě. Pak se opřel o zeď za mnou, ruce překřížené na hrudi a levou nohu pokrčenou tak, abych se o ní opíral.

"Nejen, že mě celý den rozčiluješ, jak na mě čumíš, ale ty máš ještě tu drzost si zahrát na stalkera a sledovat mě? Vážně? A mimochodem by jsi byl mizerný agent, špech nebo detektiv, Erene. Tyto povolání si můžeš rovnou vyškrtnout."

"Jak jsi to věděl?"

" Byl jsem na rok v armádě, tady ve městě. Taková ta po škole. To člověka dost naučí. Proč že mě tedy špehuješ?"

Tak to je pro zatím vše. Omlouvám se za chyby. Pokusím se vydávat častěji, ale je to starý příběh, který jsem psala asi dva roky zpátky. Je jaksi těžší rozluštit, cože jsem to vlastně psala a pak to upravit. A hlavně mám období závěrečných zkoušek. Takže se omlouvám lidem, kteří to čtou. 😔 Děkuji za pochopení 🤗😘💗