Retardovaný sýr v sídle Sakamaki.

Povinná školní docházka 12.část

(Navazuje na předešlý část)

"Jaký co sestřičko?! Čekají tě krásné dva roky studia v Anglii. "
"Ale.... "
"Ale? Máš před sebou velkou budoucnost. Nedovolím aby jsi to závodila kvůli partičce upírů a teď se zbal odjíždíme. "
"C-c-co ne! "
"Ale copak? "
"Nejdu! "
"Tak jak myslíš, pak si zavoláme zlato pápá. "
"Nenávidím tě! "Rozbrečela jsem se a vyhodila ji ven ze dveří.
Podvrkli se mi nohy a já spadla na kolena do kaluže slz.
Nechci odejít. Najednou jakoby mě k tomuto místu něco poutalo a bolí to.
Nenávidím svou sestru, už odmala mě nutila do věcí které jsem nechtěla a říkala o mě věci které byli lži. Dlouho to tak trvalo.
Shuu mě vzal do náruče a odnesl do pokoje a položil na postel. Po chvíli mi volala sestra. Nevzala jsem jí to. Psala,
že je to důležité, tak jsem jí to vzala.
Řekla mi že dědečkovi je zle a asi umírá. Jen tak, aby jste pochopily děda, táta, teta jsou vlkodlaci (Protože můžu, takže já taky na půl :D).
Hned jsem se připravila a běžela ven abych si zavolala taxíka.
"Kam běžíš? "Zeptal se Shuu.
"Sarah mi volala, že je dědečkovi špatně. Musím tam hned přijet. "
"To tě nenapadlo, že tě chce obelstít a dostat k nim domů!? "
"Ne ale, je pravda, že to s dědečkem bylo v poslední době špatné. "
"Jedu s tebou. "
"No to není zrovna nejlepší nápad. "
"Proč? "
"Nemám čas ti to vysvětlovat, pak si promluvíme"
Dala jsem mu pusu na tvář a odběhla.
Po cestě jsem zakopla na podpatku.
Běžela jsem k městu a mávala na všechny taxíky. Jeden mi zastavil.
"Dobrý den do nemocnice prosím. "
"Dobrý"
"Ale rychle jde o život!!!!! "
"Jo jejda"

Podstrčila jsem mu před nos 5000kč.
"Držte se. Teď to bude rychlá jízda. "
Za deset minut jsem tam byla.
Hned jsem běžela dovnitř. Zeptala jsem se sestřiček kde leží a hned jsem tam utíkala. Když jsem přiběhla do místnosti, ležel tam na kapačkách a kolem něj celá má rodina (z taťkovi strany). "Dědečku!"vyjekla jsem a rozbrečela se.
"Jdeš právě včas"řekl otec.
"Miu prosím.Slib mi, že na tu školu půjdeš. Nezklam mě"řekl chraplavím hlasem a stekla mu slza po tváři.
"A najděte si manžele, co vás budou mít opravdu rádi. "Dořekl a zavřel oči. Povolil stisk mé ruky a mě došlo že je po všem.
"Dědo! "Řekla jsem tiše a zabořila hlavu do tátova ramena.
"Pojď jdeme pryč. "Řekl táta, když už odešli i ostatní.
Nasedla jsem do taxíku a jela do sídla.
Začalo pršet. Vylezla jsem a ve dveřích už čekal vytočený Shuu.
Já jsem se rozbrečela. "Co se stalo? "
"D-d-dědeček u-umřel! "
"Co!? "
Shuu mě objal.
"Jdeme dovnitř"
Vešli jsme a všichni se ke mně hned seběhly. Prošla jsem beze slov do svého pokoje a Shuu za mnou.
Lehla jsem si do postele a přitulila se k němu.
Neřekla jsem mu, že na tu školu musím.
Po chvíli jsem usnula i Shuu. Vzbudila jsem se v 02:40.Šla jsem si sedmou na balkón a přemýšlet (zase xd).
Přišel za mnou i Shuu.
"Co tu děláš lásko? Pojď si lehnout. "
"Už jdu"
Když jsem konečně usnula zdál se mi sen.....

(Pokračování příště TU TU TŮŮ)

Jak je děti, babičky, dědečci a něco mezi tím.
Nemůžu to vydržet, ale tu novinu vám říct nemůžu.
Když o tom tak přemýšlím, píšu strašně moc často JSEM, ale nejde mi to nijak nahradit. Příště opět začnu tím snem a na začátku příští kapitoly se těšte na tu slavnou větu (navazuje na předešlý díl) a na kvanta slova jsem. To je všechnö
Vaše:
Miu-chan.❤