Můj tatínek mi nechce koupit panenku. Víte, ja miluju panenky! Lolitky. Ty nejkrásnější, v růžových šatičkách a s culíčky má dívka bydlící na proti našemu domu. Bydlí tam jen krátce, adoptoval si ji starý muž. Ta dívka.. Je na vozíčku. Nemá obě nohy. Ale je krásná. Taky bych chtěla být taková. Ten starý pan se o ni stará jako o princeznu. Kupuje ji šatičky.. a hlavně lolitky.
Jednou když můj otec odjel na ryby a starý pan odjel asi do prace, šla jsem tajně dívku navštívit.
Ten dum byl obrovský!
Na každé poličce lolitky. Zdi natřené na růžovo. Bylo to jako v domečku pro panenky. Šla jsem po schodech nahoru.
Z okna svého pokoje jsem ji viděla v jejím pokoji. Šla jsem tam. Pomalu jsem otevřela dveře. Lekla se mě.
"Ahoj, já jsem Lea. Bydlím na proti, chtěla jsem se skamarádit." Dívka nevydala ani hlásku a s vozíkem jela ke své posteli a vzala si tabuli a fixu.
"Ahoj! Všimla jsem si tě v okně. Jsem Diana..." a povídali jsme si do doby než se setmělo a otcové se meli vrátit.
Hráli jsme si pokaždé když odjeli.
Bylo to u nich úžasný.
Jednoho dne ale Diana onemocněla.
To se blížili mé narozeniny.
Její táta se o ni staral cele dny.
Až zatáhl závěsy...
Jako útěchu ji oblékl šaty lolitky.
Byla krásná. Přesně jako lolitka.
Položil ji na postel. A se slzami v očích ji řekl "Promiň mi to."
Trhl s ní a páteř praskla. A pak znovu a znovu. Dokud nemohla pohnout ani prstem na vlastni ruce.
Pak ji udělal krásné culíčky. Namaloval ji obličej. Zabalil ji do krásné fialové krabice, kterou uvázal mašlí. A Dianu už jsem nikdy neviděla...
Přišel den mých narozenin. Táta říkal že budu z dárku nadšená! Přinesl obrovskou krabici. Mé oblíbené barvy. Fialová! Odendala jsem stužku a pomalu jsem nakoukla dovnitř. Byla jsem radostí bez sebe! Uvnitř byla krásná velká panenka lolitka.
ČTEŠ
~Strašidelné Příběhy~
HorrorVymýšlím si různé strašidelné příběhy a zapisuju je sem. Některé budete třeba i znát, protože budu psát i ty , které jsem od někoho slyšela. Přeji příjemné čtení...
