Poslední Naděje

Část 4. Nový svět

Mike

Mířili jsme přes Minnesotu hustým lesem a čekalo nás ještě spousta států, než dojdeme do New Orleans. První městečko, na které jsme měli za malou chvíli narazit se jmenovalo Grand Rapids. Podle nás tam najdeme jenom ruiny, za tu dobu tam nikdo nebyl, takže příroda si nejspíš všechno vzala.

,,Slyšely jste o tom kmeni, co prý žije v lesích v Minnesotě a v Iowě" přerušila ticho B.

Všichni jsme se na ni podívali. ,,Jaký máš na mysli" zmateně jsem se podíval.

Odmlčela se a poté luskla ,,Black Antler. Prý si dokonce vymysleli svou řeč. Zní to podobně jako jazyk Indiánů" říkala to skoro s nadšením. Já o tom kmeni slyšel, ale nechtěl jsem to nikomu říkat, samotného mne to děsí.

Odvrátil jsem pohled a kývl. ,,Ano, něco málo jsem o nich slyšel. Ale ví se o nich málo".

,,A já si myslela, že jsem sama, kdo o tom ví" ušklíbla se.

,,Snad na ně nenarazíme, ani nevíme jestli jsou přátelští" řekla Sára a pokrčila rameny.

,,To je fakt, musíme být více opatrní" podotkla Cami. ,,Nevěděla jsem, že radiace vytvořila další tvory, pro nás je tohle teď nový svět, takže nesmíme na sebe příliš upozorňovat" na všechny se podívala, jestli souhlasíme.

,,Proto by bylo dobré, kdybychom se drželi mimo hlavní cesty" ozval se zezadu Cole.

Zvedl jsem ruku a dal palec nahoru. ,,A za chvilku by se před námi mělo objevit městečko Grand Rapids. Porozhlédneme se tam a pak se domluvíme kudy to vezmeme. Došli jsme na konec lesa a naproti nás se objevilo městečko. Nikde ani živáček, bylo to dobré znamení, ale zároveň to působilo nepříjemně.

,,Vau, tak to bude zajímavé" řekla s úžasem Ash.

,,Souhlas, budeme mít o čem vyprávět a to jsme přitom na začátku" podotkla Sára.

O několik minut později

Vstoupili jsme do městečka, které bylo bez duše. Povím vám, že jsem nevěděl kam se první kouknout. Měl jsem pocit, jako by nás z každého opuštěného domu někdo sledoval. Okna, které ještě zůstaly vyset bouchaly díky větru do stěny. Kolem byli odstavené auta a kola. Některé domy byli na spadnutí ale většina byla kupodivu v dobrém stavu. 

Nezdálo se to, ale pomalu se stmívalo. Naproti nás stála menší vila, hned vedle kostelu, rozhodli jsme se, že se tam utáboříme. Mezitím jsme prohledali několik domů, zvědavost nad námi vyhrála, ale opatrnost se neztratila. Nic moc jsme nenašli, většinu věcí si lidé vzali a ostatní věci byli už nepoužitelné.

V ,,našem" domě jsme se utábořili v druhém patře. Rozdělali jsme si menší oheň a připravili deky. Po chvilce jsem si všiml Sáry, která seděla na stříšce. Vylezl jsem z okna a slyšel, jak provádí několik kouzel.

,,Copak" otevřela oči a usmála se.

Zavrtěl jsem hlavou ,,Jenom jsem se chtěl ujistit, že je všechno v pořádku"

,,Jasně, jenom dělám ochranná kouzla, když se někdo, nebo něco" podotkla ,,přiblíží k domu, budeme o tom vědět" ujistila mne.

,,To beru, takové věci potřebujeme, ještě, že si s námi" mrkl jsem a chtěl jít zpět dovnitř, ale v tom se mne Sára zeptala.

,,Miku" Tázavě jsem se podíval. ,,Měli by jsme zítra vyrazit brzy ráno, tak budeme více nenápadní" pousmála se.

Všiml jsem si, že začala být trochu nervozní a to mne znepokojilo. Ale dělal jsem, že jsem si ničeho nevšiml. Proto jsem kývl ,,Samozřejmě, bude to tak lepší, neboj" usmál jsem se a šel zpět dovnitř.