Poslední Naděje

Část 2. Vize

Druhý den ráno

Mike

Hrál jsem v pokoji na kytaru a přemýšlel o dnešku. Dnes se koná ples, ale je to spíše taková velká párty. Hraje se tam plno žánrů, takže si každý přijde na své. Co půl hodina, to jeden styl. Vždy se tam sejde půlka města, ale stojí to za to. Ještě se musím domluvit s ostatními, jak to uděláme.

Využil jsem ještě toho, že je brzo a šel si zaběhat do Severního lesa. Zastavil jsem se před domem a nasadil klobouk. Slunce bylo na půl mezi horami. Město zatím působilo klidně. Dal jsem se do běhu a mířil si to k lesu. Z naší čtvrtí je to do lesa okolo 20 minut.

Povím vám, že ten les měl něco do sebe. Už od mala se v nich cítím volný, ale tenhle působil dokonale. Připadaly jste si jako v jiném světě. A hlavně tam byl čistý vzduch. Málo kdy jsem tam potkal někoho jiného, většinou do lesa chodila jen naše skupina.

Už jsem byl asi dva kilometry od města a utíkal podél řeky. Jemný vítr mi narážel do tváře a já s pravidelným dechem utíkal dál. Nedokážu si představit, že bych takovou dálku uběhl bez zastávky, než jsem dostal schopnosti. Měl jsem totiž astma, ale díky těm schopnostem se nám vyléčily i nemoci. 

Už jsem byl skoro na vrcholku kopce, kde rádi chodíme, ale když jsem se ohlédl doprava směrem dolů k řece, tak jsem zahlédl Sáru, jak sedí u řeky a medituje. Rozhodl jsem se, že půjdu za ní. Začal jsem scházet po hřebeni dolů. Když jsme byly kousek od sebe, začala vyslovovat nějaké kouzlo a lehce pohybovala rukama. Chvilku jsem si dřepl a koukal, co se bude dít. Kolem sebe měla různé magické věci a knihu. A pak se začalo dít, něco nádherného. Tok řeky se začal měnit na meditativní píseň. S úžasem jsem koukal, jak Sára právě přiměla řeku hrát. Druhou rukou začala jemně pohybovat nahoru a dolů. Z řeky se najednou vynořily vodní chapadla a vlnily se do rytmu. Jedno z nich se začalo točit kolem Sáry. Poté vyslovila další kouzlo a chapadla se změnily v krásné vodní víly hrající na flétny a housle. Nevěřil jsem tomu, Sára se velmi rychle učila a den ode dne byla silnější a zkušenější. Poté obě ruce položila na kolena a řeka se zase uklidnila.

,,Tak co na to říkáš Miku, šlo mi to dobře" otočila se a zářivým úsměvem se na mne koukla.

Nechápal jsem, jak to, že o mne věděla, vždyť jsem byl potichu. ,,Ani slovy nejde popsat, jak nádherné to bylo. Učíš se fakt dobře holka" mrkl jsem.

,,Tak pojď, společnost se mi bude hodit" mávla rukou a ukázala na místo naproti ni.

,,To nemůžu odmítnout" vstal jsem a sedl si na místo určené.

Zakoukala se mi hluboko do očí a vypadalo to, jako by čekala, až se na něco zeptám.

,,Nechceš vědět, jak jsem o tobě věděla" zvedla obočí

,,To bych rád věděl, byl jsem totiž potichu"

,,Řekli mi to vodní víly, které tady před chvilkou hráli. Jsou něco, jako špehové" pokrčila rameny.

,,Dobrý, to je fakt něco. A co budeš provádět teď" hodil jsem tázavý pohled.

,,Jak si mne vůbec našel"

,,Já si šel původně zaběhat, ale pak mi bylo řečeno, že se u řeky potuluje zrzavá víla, tak jsem se na to musel jít hned podívat" pokrčil jsem rameny a nahodil nevinný výraz.

,,Jo jasně" zasmála se

,,Teď " kývla hlavou a sedla si vedle mne" chci na tobě něco zkusit. Pokrč nohy a ruce polož na kolena. Neboj, nebude to bolet, bude se ti to určitě líbit. Už jsem to zkoušela na sobě, ale chci vidět, jaké to bude mít účinky na druhých. Pokud s tím souhlasíš" koukla na mne.