Bad Boys. To je jméno skupiny, která je poslední dobou jediné téma, o čem se holky baví. Mladí, hezcí a úspěšní kluci, který každý miluje. Až na mě....
"Neomlouvej se. Je to má chyba, promiň." pohladil mě po vlasech.
"Nejsi ty z Bad Boys? Moje dcera vás zbožňuje." řekl bez sebe policajt. "To mě těší. Je někdo, kdo by se o ní mohl postarat?" zeptal se vážně.
"Zatím tu nikdo takový není." "Jestli zařídíte, že by mohla zůstat u mě, klidně vaší dceři zazpíváme celá kapela jen pro ní." "To by byla velmi šťastná, ale nevím, jestli toho budu schopen." polkl.
"Tady. Moje číslo a číslo na mýho právníka, domluvte se na čem chcete." řekl Akio. "To nemusíš." pořád jsem ho pevně držela kolem pasu a moje ruce se lehce třásly, stejně jsem se ho ale odmítala pouštět..
"To je dobrý." uchechtl se.
"Dobře, zařídím to." řekl. "Jsem vám vděčný.." řekl Akio a šel se mnou k jeho autu. Držel mě při tom za ruku.. Až když jsem se koukla do jeho obličeje, všimla jsem si, že nosí brýle. I tak to na jeho šarmu vůbec neubralo..
"Promiň." "Za co se omlouváš?" zeptal se mě. "Řekla jsem ti hrozný věci." polkla jsem. "Jo to jo, navíc si tě teď musím vzít k sobě." přiznal Akio. "Jestli nechceš, tak mě tu nech!" zařvala jsem na něj a zastavila se.
"Já neřekl, že to nechci." usmál se na mě a opět jsme se rozešli. Nešli jsme nijak rychle, kvůli mým zraněním, až tak moc je ohleduplný..
"Tady má lady." otevřel mi dveře Akio a já si sedla do jeho auta. On nastartoval, ale nejeli jsme do arény, kde zpívali, ale někam jinam.
Jeli jsme asi půl hodiny, než jsme tam dojeli.
Byl to obrovský moderní panelák.
"Vystupujeme." řekl Akio, po tom, co jsme přijeli do velký garáže plné dost drahých aut už jen na pohled.
"Uhm." přikývla jsem a vystoupila. Nastoupili jsme do výtahu a jeli do 6. patra.
"Bydlíš tu sám?" "Dá se to tak říct. Bydlíme tu všichni z Bad Boys, jen má každý jedno patro, já jsem úplně nahoře, pode mnou je Noah, Jacob a Nick, první patro je garáž a to druhý je vstupní hala. V podstatě to je jen pro Bad Boys." shrnul to.
"Jste dost bohatí." povzdychla jsem si. "Asi jo." uchechtl se.
Ocitli jsme se v nádherným bytu sladěnýho do šedobíla, z kterého jsem byla úplně vedle, jak moc hezký byt to byl.
"Líbí?" zeptal se mě pyšně Akio. "Je to... přijatelný." koukala jsem na to se spadlou bradou.
"To jsem rád." uchechtl se Akio.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Tak dneska, za včerejší nevydaný díl, jsem to vydala dříve, užijte si kapitolu :3 Zatím Bye, Bye
