Bad Boys. To je jméno skupiny, která je poslední dobou jediné téma, o čem se holky baví. Mladí, hezcí a úspěšní kluci, který každý miluje. Až na mě....
"Je to momentálně ta nejznámější skupina, pomalu všichni holky je znají, jsou úplně úžasný." vyprávěla nám bez sebe Coco.
"Tak, jdeme na poslední písničku!" oznámil Akio, ale mně se už fakt chtělo dlouhou dobu na záchod, takže jsem odešla.
"Kde jsou záchody?" říkala jsem si pro sebe a hledala je, ale nemohla jsem je najít.
"Tak půjdu ven." řekla jsem trochu podrážděně.
Když jsem ale otevřela ty dveře ze suterénu vzadu, stála venku moje největší možná noční můra, který jsem se bála už od dětství.
Můj otec.
"Co tu děláš?" úplně jsem ztuhla pohledem na něj.
"Nech mě už na pokoji, nestačí ti těch 13 let? Musíš mě strašit pořád?!" vyjekla jsem na něj a chtěla se vrátit, jenže on mě chytil za ruku.
"Nesahej na mě!" rychle jsem trhla rukou a zhluboka jsem dýchala.
"Nesahej na mě." zopakovala jsem už více v klidu.
"Zmizni odsud, nechci tě tu vidět." řekla jsem pořád plná hněvu.
"Prosím, nech mě to aspoň vysvětlit." žadonil otec.
"Trvalo to 13 let, není co vysvětlovat! Pořád a pořád jsi mě bil, nemáš se za co omlouvat, protože ti to stejně neodpustím!" řvala jsem na něj.
"Nicol, já vím, že jsem toho udělal strašně moc špatnýho. Vím to. Nemůžu teď prosit o odpuštění, ale nech mě vysvětlit tu noc." řekl otec a já jsem se na něj pořád dívala naštvaně.
"Tvoje matka nebyla mrtvá. Nikdy. Když ti byli čtyři roky, odešla od nás, protože nechtěla nikdy dítě a nechala mi tě. Proto jsem tě neměl rád, protože jsem kvůli tobě přišel o mou velkou lásku. A tu noc mi bylo oznámeno, že tvoje matka zemřela na rakovinu, s kterou už strašně dlouho bojovala. Proto jsem byla naštvaný na vše okolo, ale to mě neomlouvá, takže se ti moc, strašně moc omlouvám, pouze jsem chtěl, abys věděla o své matce." klekl si táta na kolena a poklonil se mi. Začalo pršet.
"Ihned se jdu nahlásit opět policii, jenom jsem ti to chtěl říct. Sbohem Nicol, má dcero." usmál se na mě otec. Po prvý jsem ho viděla se smát.
Rozpršelo se ještě více a já jsem spadla na kolena.
Rozbrečela jsem se. Brečela jsem a brečela. Ani jsem nevěděla proč, prostě jsem si uvědomila, že jsem o vše už přišlo.
Dokud nepřišel on.
"Nicol, co se stalo?" přiběhl Akio s deštníkem v ruce a klekl si ke mně.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
