Postižený a vyhořený mladý tenista

2. část osmnáctiletý

Dnes mě je 18. jsem spokojený. Konečně budu moct podepisovat smlouvy. Jedeme pro novou raketu. Moc se těším.

Slyším kapat vodu kapat vodu. Kap, kap. Slyším silné dunění a bzučení v uších. Jsem snad mrtví? Otevřu oči, chci pohnout s kotníkem abych zjistil jestli jsem mrtví. Nic necítím, leknu se a rychle vstanu z postele která mi připadala jako rakev. Zhroutím se na zem. Vstát mi však nejde. Doplazím se k zrcadlu a prohlédnu se. Okolo hlavy a ruky mám obvazy. Čekal jsem, že budu mít sádru na noze, ale ne, na nohách není nic. Bosé nohy, tak co se mnou je? Pokusím se znovu vstát. Znovu spadnu. Nohy v sádře nemám tak proč mě nejsou schopné unést. Sestřička, která nejspíš slyšela hluk přiběhla. Položila mě na lůžko a podala mě noviny, abych si přečetl zprávy než přijde doktor, co by mě měl vysvětlit proč jsem upadl.

  Zprávy: Josh mladý kluk měl se svou rodinou autonehodu. Nikomu z rodiny se nic nestalo, jen 18. letému Joshovi zjistili vrozenou vadu, postupně mu ochabnou všechny části těla. Josh byl vrcholoví tenista, za měsíc měl hrát Mistrovství světa, končí jeho kariera?  

Zasáhlo a bodlo mě to u srdce, úplně jsem zbledl. Když přišel doktor uviděl moji zděšenou tvář. Hned se mě ptal jestli jsem neutrpěl zranění nebo šok. Já se jen díval jako mrtví. Byl jsem jako opilí nebo zfetovaný, ale i tyto lidi něco vidí, něco co je uklidní. Já jsem neviděl nic. Jak si představit? Prázdnotu mysli barvy se mi míhali v hlavě pořád dokola. Na nic jsem se nezmohl ani omdlít moje mysl nezvládla. Naježila se mi kůže a vzorničky se stáhly tak, že skoro zmizeli. Pak jsem udělal poslední krok, který jsem dokázal. Rozbrečel jsem se jako malé miminko. Dítě brečí když něco potřebuje a to jsem potřeboval i já. Jenže dítě má sny a život před sebou. Já ač jsem neumřel můj život právě skončil a moje sny se zhroutily. 

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ💕