Postižený a vyhořený mladý tenista

3.část Neštěstí

Další roky byli kritické, dívky, které mě obletovali se vypařili a nechtěli se mnou nic mít. Nová raketa mi připomínala moji kariéru za, kterou jsem se celou dobu hnal, bylo to to jediné proč jsem žil. Pak se to zhroutilo a já viděl konec. Byl jsem plný nenávisti a přitom prázdný, bez cílu, bez snů.

Když jsem chtěl udělat to pro mě nejhorší a to bylo rozbití pálky, pomohla mi má rodina. A já si uvědomil, že aspoň pro mě to je noví cíl. Chtěl jsem dosáhnout toho abych tu starost ostatním vynahradil. Miloval jsem své rodiče, ale až teď jsem pochopil, že má rodina nade mnou hůl nezlomila.

Když jsem se s tím trochu vypořádal prosil jsem abych se mohl naposledy podívat na poslední zápas tenistů v hale kde jsem hrával. Ta hala se pak měla bourat. Rodiče svolili. Mamka mě dovezla na místo abych viděl. Když naši vyhráli zmocnila se mě žárlivost. Byl to můj mladší přítel z tenisu, neunesl jsem to a na vozíčku jsem se rozjel pryč. Tehdy jsem si chtěl sáhnout na neúplný život a skoncovat s tím aby se o mě už nemuseli starat. Kromě téhle situace jsem si nikdy nesáhl na život neměl jsem na to. Tehdy jsem, ale uviděl malé dítě. Drželo podobnou pálku jako jsem měl doma. Byl plný naděje. Ujel jsem matce, ale pak jsem se zastavil, rozplakal jsem se a nechal matku aby mě odvezla do auta a domů.

O několik let později co jsem nepočítal jsme došli k doktorce, bylo mi čerstvých 22. let. Dozvěděl jsem se dožiji nejdéle 45 letech. Brečel jsem znovu, může vám to připadat pošetilé, ale mě to přijde víc než normální.

Nakonec jsem si řekl dobře, tak jo, umři si mladý, ale nech tu něco na co budeš hrdý. Začal jsem studovat a psát knihy. Našel jsem druhou věc pro kterou žít. A už se mi jen tak z života na světě nechtělo. Bylo to teď společně z rodinou moje všechno.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ💖