Taehyung p.o.v
Nemohl jsem uvěřit tomu že nevidí.. Začal jsem trhaně dýchat, řekněte mi někdo že to není jen pravda. Nevědomky mi stekla slza po tváři.
Ve dveřích se objevil doktor, ale netvářil se zrovna dvakrát moc šťastně. Jen doufám v to že ke to jen jeho maska a takto se tváří celý den.
🌹
Bylo mi sděleno že dočasně neuvidí, možná týden, dva nebo maximálně měsíc, i to že by měl v klidu, odpočívat a nebýt moc mezi lidmi, aby nedostal hned šok.. Z barev? Pochopil jsem to správně?
Jenže v dětském v domově nemůže zůstat a ani nemám tušení kam by mohl jít. Byl jsem mimo.. Přemýšlel jsem tak moc že jsem si ani neuvědomil že by mohl jít bydlet na těch pár dní ke mě, ale musí mi to odsouhlasit jinak se nikam nehneme a musel bych vymyslet jiné řešení..
🌹
Když mi Kookie po půlhodině konečně od kýval. Sbalil jsem mu věci a jeli k nám, snad se mi tam bude líbit.. Počkat.. On nevidí..
Cesta proběhla v tichosti. Povzdechl jsem si a za ruku ho dovedl do mého baráku, pokud se tomu tak dá říkat. Měl jsem také menší nutkání jej políbit.. Jenže to by nebylo v této situaci zrovna dobré.
Snažil jsem se mu vysvětlit vše důležité ohledně, pokojů a tak nějak. Byl jsem snad více nervózní než on sám.
Když se schylovalo k večeru a jemu už padala hlavička, byl tak roztomilý, ale asi bych se v tu chvíli roztekl kdybych byl například zmrzlina.
~Tae? Mohl bych spát dnes s tebou? ~
ČTEŠ
Kitten Jeon
FanfictionDětský domov jak jinak to popsat...Po matčině smrti mě sem dostali. Zjistili jí rakovinu v pokročilém stádiu, den co den jsem za ní chodil ruka v ruce-... 🌹 Seděl jsem na posteli se sklonpenou hlavou a přemýšlel o tom jak se mamka asi nahoře má. Ko...
