Tahyung p.o.v
Musel jsem urgentně odejít, potřebovali mě v sirotčinci, nechápal jsem proč a co se děje tohle se stávalo jen zřídka. Bylo to velice divné. Snad si Kookie nepomyslí nic špatného.
Rovnou když jsem byl pryč tak jsem zajel pro menší dárek. Snad se mu bude líbit a zítřejší večer by se konečně mohl stát "TÍM" dnem na který se upřímně těším delší dobu.
Nic méně kdy jsem zpět dorazil domu tak jsem si stále mysle že můj maličký leží na gauči a stále spí, milí jsem se. Lehce jsem zpanykařil, ale byl jsem si jistý tím že už bude ležet v posteli, zalezlí pod dekou.
Což též byl, viděl jsem náznak po pláči, nateklé oči a rty, rudé tváře. Měl strach, byla přeci jen tma a momentálně půl dvanácté. Jsem debil, mohl jsem aspoň nechat vzkaz. Povzdechl jsem si a věci schoval do skříně za krabice.
🌹
Musím uznat, že se mi dnes nedostávalo zrovna dvakrát příjemné probuzení. Menší ranní hádka, ale neměl jsem mu co vyčítat. Je na mě od rána uražený a jediné čím to mohu a taktéž jediné co mě napadá jak to odčinit je ona vyvolená dnešní noc. Když jsem se ho pokusil dotknout, odstrčila mě se slovy "měl jsi na to myslet dříve než jsi mě tu nechal" a nebo tak podobně.
Byl jsem frustrovaný, jeho tělo je pro mě jako droga, jedině v dobrém smyslu. Takhle to nejde, zalezl jsem si do pokoje a svalil se na postel, zády ke dveřím. Byl jsem i smutný že jsem nedostal ani tu jednu pusu.. bolelo to, ale mohu si za to sám. Přivřel jsem oči a nechal se unášet představami.
~SeX~
ČTEŠ
Kitten Jeon
FanfictionDětský domov jak jinak to popsat...Po matčině smrti mě sem dostali. Zjistili jí rakovinu v pokročilém stádiu, den co den jsem za ní chodil ruka v ruce-... 🌹 Seděl jsem na posteli se sklonpenou hlavou a přemýšlel o tom jak se mamka asi nahoře má. Ko...
