Dětský domov jak jinak to popsat...Po matčině smrti mě sem dostali. Zjistili jí rakovinu v pokročilém stádiu, den co den jsem za ní chodil ruka v ruce-... 🌹
Seděl jsem na posteli se sklonpenou hlavou a přemýšlel o tom jak se mamka asi nahoře má. Ko...
Nikdo si mě nevšiml při cestě tam ani zpátky. Naštěstí. Zabalil jsem si těch pár věcí do malého kufru a okamžitě zalehl do postele. Kde se mi neobvykle brzo podařilo zaspat.
🌹
Ostré světlo mi svítilo přímo do očí a už z chodby jsem slyšel Na-yeon jak řve ať jsme za chvilku dole.
Došel jsem si na snídani kde jsem stejně jen čekal a povídal si s Jiminem i když na mě Tae tak divně koukal. Nedokázal jsem to identifikovat.
Potom co jsme dojedli tedy jen on. Tak jsme se měli vrátit na pokoje a kufry odnést dolů, přišel jsem si špatně když ho za mě odnášel Jimin. Jiminnie tak jsem mu dlouho neřekl- co to zase plácám. Ani ponětí o tom jak budou pokoje jsem neměl. Ale čekal jsem to nejhorší.
Pomalu odnošené kufry a my prosazení v autobuse, jak rád bych si vzal sluchátka a nechal se znovu unášet hudbou. Už to bylo pár měsíců co jsem netancoval.
Hleděl jsem z okna na míhající se krajinu a jaksi pozdní východ slunce. Koutky mi mírně cukali, ale stejně jsem úsměv zahnal. Zbytečný úsměv. Zavírali se mi očka bez mojí vůle, byli čím dál těžší ,,klidně se prospi pak tě vzbudím" bylo poslední co jsem slyšel než jsem znovu zaspal.
🌹
,,Jeon Jungkook! Vstávej!" do háje s tím. Třeštila mi hlava. Neochotně jsem vstal a vyšel z autobusu. Kufry všude kolem, byl problém najít ten správný. Jo jasně jediný světle růžový. Hihi.
Všichni byli v nějakém prapodivné. Kroužku o kolo.. Jak se jmenuje... um moma.. Ne... Mo-mo... Momo! Blondýna stala na menší krabici aby jsme jí viděli. Zřejmě. Neposlouchal jsem jako obvykle byl stranou a díval se na ten krásný výhled. Rozkvetlá louka na dohled, a hustý les ve kterém může být plno věcí skryto.
Cinkání klíčků a mě cvaklo že bych si pro ně též mohl jít a ubytovat se. Pomalinku s kufrem v ručičce jsem došel k Momo a ta mi svěřila klíčky s růžovou bambulkou. Aww. ,,Speciální pokoj snad si ho užije" hravě mrkla a odešla dovnitř a já hned po ní ,,páni" řekl jsem si potichoučku pro sebe, přišel jsem si jak v pohádce.
🌹
Nejvyšší patro, jestli přestane fungovat výtah nikam se nehnul. Růžové dveře? Kde to jsem, v pohádce v Disneylandu!?
Došel jsem k nim a klíč zasunul do zámku. 'No to si děláte srandu' zíral jsem na to s otevřenou pusou to. Všude to bylo barevně podsvícené. Jsem v ráji mužů v klidu úmrtí, ale ne tak docela.
Vyšel jsem schody na horu a skončil na kolenou. Neměl jsem slov, ale manželská postel.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
To mi je podezřelý. Lehce jsem nadskočil když jsem uslyšel zavrzání dveří. Sešel jsem schody a naskytl se mi pohled na něho. To snad nesmyslí vážně.
