Kitten Jeon

>🌹Tae×Tae🌹<

Tohle byla přímá vstupenka na moji smrt. Znovu jako poprvé jsem zapomněl dýchat. Proč zrovna já za co mě Bůh trestá.

Měl jsem smíšené pocity. Být naštvaný či šťastný? že to psychicky nezvládnu? Prošel okolo mě. Prostě nemám slov proč zrovna on..

Mohl by mě konečně dobít, že já jsem se s ním snažil sblížit. Ne vydal jsem ho skoro celý rok, ztrácel jsem se kvůli němu ve stínech. A dělal radši že neexistuji než aby si přiznal že na první pohled vypadal opravdu pěkně.

Povzdechl jsem si a kufr nechal u skříně kde jsem to rovnou vybalil věci na svojí půlku. A pomalinku jsem došel do koupelny. Byl jsem okouzlen tím jak to tu pěkně zářili všemi barevnými led světly. Opláchl jsem si obličej a podíval se na můj zohavený obličej... Kruhy pod očima, jizvy, zaslepený nos, rudé oči. Jsem nechutný.

Posadil jsem na desku před zrcadlem. A přemýšlel proč vyšel zrovna má mě. Lepší aby mě tu rovnou už zničil. Nemám cenu si namlouvat že to bude jednou dobré. ,,Nah jsi naivní Kookie jak by se někdo jako on mohl změnit a ukončit mi to trápení které prožívám, jo to jsi celý ty, ten odpad který se nepatrný a Taeyeong ten debil to musel udělat...jinak je to nemožné..".

Skoro neslyšitelné uchechtnutí se ozvalo za dveřmi, ale bože. Určitě to celé slyšel a já budu mít jen trapas před ostatními. Děkuji.

Jo jsem troska, odpad lidstva jak jinak že? Bože už jsem dávno mohl být se svojí matkou. Dostal jsem se do pokoje a plácl jsem sebou na postel. Bylo mi na nic, jak to tu mám měsíc přežít s ním jak?!

,,Kooku! Ty máš také štěstí že s tebou nebudu na pokoji! Že jsem jen na chvíli tu byl..takže" zvedl mi obličej a vrazil facku ,,měj se" slizce se usmál a odešel.

🌹

Plakal jsem znovu a znovu v koupelně. Zatčeno ano. Měl jsem otisk na tváři ,,super to ne schovám". Otřel jsem si uplakané oči.

,,T-tae?" Řekl jsem rozklepaným hlasem. Mírně se pousmál a otřel si oči od slz. Tae pláče? Přišel jsem k němu ,,promiň nevěděl jsem že jsi tu" Mírně skleslý hlas, bylo mi znovu do breku. Povzbudivě jsem se usmál, ale úplně jsem nevěděl co dělat...mám ho objat, sednout si vedle. Koukal jsem do země další várka teplých slz mi tekly po tvářích. Bylo mi ho líto ,,Tak co se s-stalo?" pokýval záporně hlavou.

Vstal a odešel nahoru, proč mi to dělá? Přehrávala se mi otázka pořád dokola.

Když jsem se po chvíli probudil z tranzu vydal jsem se za ním, seděl na kraji postele. Taká hromádka neštěstí. Potichounku jsem k němu přišel se sklopenou hlavou ,,Tae" zvedl hlavu a podíval se mi do očí. Bolelo mě ho takto vidět. Posadil jsem se mu na klín.

~já jsem ho objal~