Taehyung p.o.v
Co nejrychleji jsem k neidentifikovanému předmětu přiběhl a obrátil ho. Jenže to byl jen obyčejný vlk.
S KUSEM LÁTKY V TLAMĚ. Snažil jsem se ho nevzbudit jenže omyl a on se probudil. Nemohl jsem v ten moment dýchat. To jsem solidně posral. Zůstal jsem klečet na zemi a hlavu se neopovážil zvednout.
Cviku jsme tak byli než jsem se dovážil promluvit ,,p-prosím jen se snažím najít malého bezbraného sirotka.. Který se zatoulal... Malý neko" Stejně vím že mi nerozumí.. Přeci je to Vlk...
Látka z jeho tlamy byla rázem přede mnou, čumákem jí posunul blíže ke mě. Vzkaz jsem jí opatrně do ruky a pod návalem stresu jsem jí silně v dlani stiskl. Nejsem přeci tak slabí abych brečel.
🌹
Ani jedno oko nezůstalo suché. Zhluboka jsem si povzdechl.. Věděl jsem že ho nenajdu.. Přeci... Bůh ví co si udělal a jestli je stále naživu..
Začal vydávat podivné zvuky. Neříkají tomu kňučení nebo tak? To je jedno. Někam se bez váhání rozeběhl a já viděl já už jen mizí v dáli. Nechal jsem to být.. Nemá to cenu, zklamal jsem ve všech směrech.
Podíval jsem se směrem kam Vlk běžel, ale vracel se zpátky a zakousl se mi do ramene.. Ne silně. Ihned jsem vstal a podíval se Vlkovi do očí, tahal mě za nohavici a znovu odběhl. Tentokrát jsem běžel za ním všemi těmi úzkými uličkami.
🌹
Do očí mě praštilo ostré světlo a mnoho dalších vlků a malého kluka ležet v mechu, pomalu jsem se k němu přiblížil abych mohl spatřit jeho tvář.
V ten moment jsem zalitoval, spatřil jsem Kookieho tvář od krve. Opatrně jsem si ho vzal do náruče a přitiskl k hrudi ,,co jsem to udělal... Kdybych to to býval řekl nic by se nestalo...promiň mi to všechno" Prsty jsem mu přejel po jemných ouškách.
Pomalu jsem vstal s Kookem a vydal se zpět ven odkuď jsem přišel. Vlk mi byl v patách a též jsem mu byl neskonale vděčný.
Když se mi povedlo dostat z toho bludiště ven tak jsem okamžitě zavolat záchranku která pro nás poslala vrtulník ,,děkuji ti neskutečně moc za všechno i to že jsi ho našel, nikdy na to nezapomenu" Upřímně jsem se usmál a byl rád že jsem ho našel.. A žije sice jeho tep byl skoro nenahmatatelný stále tam ten život byl.
~proč už dříve jsem si toho nevšiml~
ČTEŠ
Kitten Jeon
FanfictionDětský domov jak jinak to popsat...Po matčině smrti mě sem dostali. Zjistili jí rakovinu v pokročilém stádiu, den co den jsem za ní chodil ruka v ruce-... 🌹 Seděl jsem na posteli se sklonpenou hlavou a přemýšlel o tom jak se mamka asi nahoře má. Ko...
