V Londýně

smrt

Jela jsem s autem do té nemocnice, táta seděl vedle mně a řídil auto.
Táta : máma bude mýt určitě radost.
Usmál se.
Já : hmm.
Dala jsem si ruku vedle okýnka a hlavu si o ní opřela.
Poslední dobou to je pro mně a tátu těšký, mámě zjistili rakovinu tlustého střeva a taky poslední dobou náš vztach s otcem je na nic, rozešla jsem se s mým přítelem a taky jsem se přestala stýkat s babičkou, vzhledem máminině vstavu nemůžu jet do Londýna a taky je jasné že táta by tady s mámou ve Francii zůstal.
Dojeli jsme na místo.
Vyšla jsem z auta.
Zastavila jsem se před skleněnýma dveřma které vedli do nemocnice, viděla jsem v nich můj odras, měla jsem na kožené hnědé bundě sníh a na černé čepici taky, sníh na mých špinavo blond vlasech byl rozteklí sníh. Já a táta jsme šli dovnitř.
Táta : Dobrý den, jsme tady na náštěvě.
Paní : jak se jmenujete ?
Táta : Andre Miler
Ta paní začala ťukat písmena na klávesnici.
Paní : o ano, Sára Hudsnová.
Usmála se na tátu s vlídným usměvem.
Paní : můžete jít.
Podíval se na mně a já šla, došli jsme k jejímu pokoji s číslem 43.
Nebudu lhát v tom oblečení mi byla zima, přece jen mýt na sobě dlouhý legíny v tomhle počasí není nic dobrýho ale nějak moc jsem na tom nepřemejšlela.
Otevřela jsem dveře a padla jsem mámě do náruče.
Podívala jsem si na ní, trhalo mi to srdce jí vidět bez vlasů a ještě ty různé hadičky, vyhrkli mi slzy do očí. Táta jí dal pusu na čelo.
Máma : ale zlatíčko nebreč.
Řekla slabě
Utřela jsem si slzy.
Táta : miláčku jak to s tebou vipadá ?
Podívala se pomalu na tátu a pak na mně.
Táta : Amy mohla bys nás nechat osamotě ?
Já : jistě.
Vyšla jsem z pokoje a sedla si na zem a brečela, po sedmi minutách vešel z pokoje, měl oči od slz.
Táta : Amy můžeš jít za mámou.
Koukla jsem se na něho ustaraně a vztoupila do vnitř.
Máma ležela slabě na postely.
Já : Mami proč ?
Máma : to je holt život. 
Řekla potichu. Vyhrkli mi slzy do očí.
Sedla jsem si na postel.
Máma : slib mi že co nejdřív přijedeš prosím za babičkou.
Já : ano přijedu.
Plakala jsem.
Máma : tátovi jsem dala kameru.... v kterých jsou...... dvě videa to....druhý ji ukaž.
Já : an-no uk-k-káž-uuu.
Máma : mám vás ráda.
To baly její poslední věta.
Nahlas jsem brečela, táta vešel do pokoje a nahlas volal sestru která přiběhla, nechtěla jsem od mámi odejí takže mně jeden doktor násilím od ní dal pryč. Vyběhla jsem z nemocnice do auta a tam plakala pak přišel táta a jeli jsme domů.
Já : mámá mně požádala o to abych co nejdřív jela za babičkou.
Táta : mně taky, měla to dobředu naplánovaný, schovala ti peníze na loď.
Já : chtěla bych jed hned zítra ale nechci tě tu nechat samího.
Táta na chvíli mlčel a pak řek klidně jeď, babička by to měla vědět.
Dojeli jsme na místo, neměla jsem na nic náladu ani na Ricka, to je máminina kolie. Převlékla jsem se do pyžama a lehla si do postele, vůbec jsem neusla, místo toho jsem brečela.