V Londýně

únos

Probudila jsem se v pět hodiny ráno jelikož jsem slyšela střílení.
Vyběhla jsem s pyžamem dolů.
Já : jde to od tam tut.
Potevřela jsem dveře a na koukla do vnitř, byl tam Sherlock alias hezoun, střílel do zdi.
Jako slušňáček jsem zaklepala na dveře.
Přestal střílet.
Sherlock : Amy můžeš vstoupit.
Šla jsem teda do vnitř měl na sobě džíny a bílou košili.
Já : mám na vás dvě otázky, první je proč střilíte do tě zdi ? A jak jste věděl že jsem to já ?
Sherlock : nudím se a podle chůze.
Já : aha, nechci být otravná ale můžete přestat ?
Sherlock ke mně přistoupil blíž a podíval se mi do očí.
Cítila jsem jak červenám tak jsem sklonila hlavu dolů.
Sherlock : ne nemohl jak jsem řek nudím se.
Já : můžete ale dělat jiné věci.
Sherlock : a jaké ?
Nazvedl obočí.
Rozhlédla jsem se kolem.
Já : třeba hrát na housle nebo si číst.
Sherlock : tohle je zábavnější a čtou normální lidi takže je to nuda.
Střelil ještě jednou do zdi.
Sherlock : paní Hudsnová nám o vás povídala já ji neposlouchal ale  dr. Wotson ano.
Já : to je celá ona.
Usmála jsem se i on na mně.

Byl tak hezký, a ano zamilovala jsem se do něho.
Já : podívala jsem se na hodiny které vyseli nad poličkou u Sherlocka v pokoji.
Bylo 5:21
Já : já se půjdu převlíct.
Šla jsem nahoru a udělala svou hygienu převlékla jsem se do bílích dlouhých legín a do šedého trička s dlouhým rukávem. Šla jsem zpátky za Sherlockem.
Seděl tam na pohovce a hrál na ty housle, přemýšlel nad tím hraním že si vůbec nevšim že jsem tam přišla. Dohrál.
Já : krásně hraješ.
Sherlock : to říkají všichni normální lidi, lidi si všímají toho zvuku a né co s tím autor chce říct.
Já : to protože ne všichni jsou chytrý jako ty.
Sherlock : mohli by být kdyby svůj mozek nepatlali blbostma.
Já : a jakýma blbostma ?
Sherlock : třeba to že slunce obýhá kolem země.
Já : země obýhá kolem slunce.
Sherlock se na mně podíval jako kdyby říkal " ty si taky tu volovinu pamatuješ"
Sherlock : a ten jejich normální život bez nepřátel.
Sklonila jsem posmutně hlavu dolů.
Já : můžu se zeptat jak jsi zjistil ty věci o mně ?
Rači jsem změnila téma, já to tiž nemám žádné kámošky a kámoše.
Sherlockovi to samozřejmě došlo.
Sherlock : tohle vím i před tím.jen jsem to nechtěl říkat před paní Hudsnovou. Takže věk je logický, to že jseš z Francie kvůli tvému oblečení, jméno si měla napsáno na tom kufříku a to že máš ráda Taylor Swift tak podle tvýho krku, šlo poznat že jsi tam měla přívěšek ale musela sis ho sundat takže ho máš ráda a na krku šlo trošku poznat písmano T, to že ti umřel blízký člověk jsem poznal podle toho že jsi sem přijela, psa protože jsi měla na mikině chloupek. Byla by blbost když jsi tady dlouho nebyla že jen tak jsem půjdeš takže to byl někdo blízký díky kterému si jsem nemohla jít.
Já : tak to je úžasný
Řekla jsem úžasem.
Sherlock : jseš druhý člověk co mi to říká.
Přišel k nám dr. Wotson.
Já : dobrý den.
Dr. Wotson : dobrý den.
Já : já už půjdu.
Dr. Wotson : neodcházejte.
Zastavila jsem.
Dr. Wotson : Sherlocku máme případ a Amy ty můžeš jít s náma.
Sherlock Holmes vyskočil z radostí z pohovka a udělal vtipný taneček ale pak přestal.
Sherlock : s náma ! Ona je normální a taky je to žena.
To co řekl mně trošku ranilo.
Dr. Wotson si toho všiml.
Dr. Wotson : Amy on to tak nemyslel. Paní Hudsnová mi říkala že je prý chytrá.
Sherlock : tak fajn.
Jeli jsme tedyk na místo činu.
Bylo to v paneláku.
Čekala jsem že tam budou rozházený věci okolo ale ne.
Já : vidíte to, žádný nepořádek.
Sherlock : z toho vyplívá
Já : z toho vyplívá že to dělal člověk který má rád čistotu nebo to byla osoba kterou zná.
Dr. Wotson : Sherlocku bacha aby tě nevyměnili.
Usmál se, já taky.
Sherlock : výborně Amy, jde vidět že nejsi normální člověk.
Šli jsme blíž k té mrtvole.
Já jsem ho poznala.
Znemohla jsem se na žádné slovo.
Sherlock : nedávno sem přišel, to snad ne.
Podíval se na mně, omdlela jsem cítila jsem jak mně někdo drží a jak Wotson řve : PODEJTE MI VODU !!
Ten mrtví chlap byl totiž můj táta.
Probudila jsem se na posteli.
Brečela jsem.
Já : to sned ne.
Brečela jsem.
Byla jsem v koncích.
Šla jsem z tý místnosti pryč.
Potkala jsem babičku a Wotsona.
Já : půjdu nahoru.
Dr. Wotson : upřímnou soustrast.
Já : díky, kde je Sherlock ?
Dr. Wotson : Je v márnici.
Protočil očima.
Bez žádnýho slova jsem šla nahoru, sedla jsem si na zem vedle okýnka a koukala na nebe.
Já : já nemám žádného rodiče.
Ukápla mi slza.
Chtěla jsem si slyšez zas mámu tak jsem
vzala kameru a podívala jsem se na to první video které máma natočila, musela jsem ho protočit až tam kde mluvila o mně.
Máma : Ahoj Amy, chtěla bych ti něco říct. Vím že ty ses rozešla s Alanem kvůli té věci ale jednou za mnou šel a řek že se do tebe opravdu zamiloval.
Tohle bych měla vysvětlit, zjistila jsem že Alan je se mnou jen kvůli to mu že prohrál sázku.
Máma : prosím zavolej mu.
Usmála se já taky a u toho mi ukápla mi slza.
Máma : vím jak máš ráda Ricka tak ti ho odkazuju.
Já : Rick !!
Pauzla jsem video a rozběhla se dolů.
Já : Wotsone byl na místě činu pes ?!
Dr. Wotson : ano byl je na policejní stanici.
Já : RICK !
Šťastně jsem zakřičela
Já : a kde je stanice ?
Dr. Wotson : Amy uklidni se.