KPOP SMUTS

Yoongi x Jimin x Hoseok

Yoongiho pohled

„Hol' up Hol' up niga eopsneun i sisoeseo naeryeo"

Studiem dozněly poslední tóny Seesaw a já odstoupil od mikrofonu. Rozloučil jsem se s producenty, oblékl si kabát, nasadil si roušku a vydal se do města.

Po takhle náročném výkonu, i když... zas až tak moc ne ale nějak to odůvodnit musím, se odměním. A to znamená jediné.

Moje ruka okamžitě zamířila do kapsy pro mobil. Vytočil jsem, mě už důvěrně známé číslo, a začal volat.

Asi po pěti minutách jsem zavěsil a nandal si sluchátka. Ušima se mi ihned rozezněly tóny písničky „Eyes Nose Lips" a já se nechal unášet Taeyangovým úžasným hlasem. Někomu se ta písnička může zdát stará, ale i když má pár let za sebou, nic se nemění na tom, že je skvělá a já jí miluji právě na tyto chladné, zimní dny.

Písnička dozněla a já se objevil před kavárnou s názvem „아름다워 하늘".

Ten název mluvil za vše. Hned při vstupu do kavárny Vás do nosu praští vůně kávy a jasmínu. Po stěnách jsou vyvěšené obrazy modré barvy a na stropě jsou zavěšeny modré, bílé a růžové šátky.

Beautiful sky

Přečetl jsem název v angličtině a vešel dovnitř. Už z dálky jsem poznal ten přívětivý úsměv mého kamaráda, který se culil na číšnici jako zamilovaný puberťák.

„Čau Kasanovo" prohodil jsem k němu a on se na mě otočil, div na sebe nevylil karamelové Latte, které držel v ruce. „Ahoj hyung" pozdravil mě nazpět a rozpačitě se usmál.

„Co tak skenuješ tu číšnici Kihyune?" pobaveně jsem si rýpnul. „Já... nikoho neskenuju. Co to říkáš za hlouposti?" snažil se hrát nevinného ale já moc dobře věděl o co tady jde.

„Tak jak se jmenuje?"

„Veronika... je tady nová." uculil se zamilovaně, načež jsem se ušklíbl.

„Nechápu co na těch holkách vidíš." řekl jsem poté co mi již zmiňovaná číšnice přinesla mé oblíbené Americano se smetanou navíc.

Kihyun jenom pokrčil rameny a upil si svého Lattéčka. „Já zase nechápu co vidíš na klucích" řekl po chvilce a já se sám pro sebe usmál.

Time Skip

Když jsem se vrátil do dormu, hodiny už ukazovaly 21:30 hodin. Rozhodl jsem se tedy jít do svého pokoje, který sdílím s Jinem.

Když se za mnou zavřely dveře od pokoje, Jin už v klidu oddychoval s notebookem vedle sebe.

Pomalu jsem notebook vzal, položil ho na stůl a odešel ke své skříni.

Vytáhl jsem pyžamo a čistý ručník a vydal se do sprchy. Zavřel jsem za sebou a začal se sprchovat.

Zrovna jsem si pobrukoval melodii Just Dance, když v tom jsem uslyšel klepání na dveře. „No?" zvýšil jsem hlas, aby mě bylo přes tekoucí vodu slyšet. „Hyung! Budeš tam ještě dlouho?!" poznal jsem Hobiho hlas a odpověděl. „Jo.. za chvilku!"

A opravdu jsem po chvilce opustil koupelnu s úmyslem se konečně setkat se svou milovanou postelí. Avšak co mě překvapilo, bylo to, že má postel nebyla prázdná.

„Co tady děláš Jiminie?" zeptal jsem se poté, co jsem si všiml toho malého stvoření, vykukujícího z pod peřiny, pro které jsem měl takovou slabost. „No... Ho-Hobi hyung říkal, že mám jít za tebou do pokoje... a tvoje postel je... je strašně pohodlná" nervózně se usmál a víc se zachumlal do peřiny. „Proč to Hoseok říkal?" nechápal jsem, proč by to Hobi chtěl.