KPOP SMUTS

Lucka x Jinyoung

"Můžu si chodit s kým chci a kam chci!" 

Vařila ve mě krev. Nestávalo se často, že bychom se s Jinyoungem hádali. Ovšem když Jinyoung začal žárlit, dokázal se hádat klidně týden v kuse. Na to jsem ale ten den absolutně neměla náladu. 

"Zkus si s tím Thajcem někam jít a ten kluk se nedožije zítřka. Kouká na tebe jako na kus masa!" rozčiloval se, ale tím mě akorát utvrzoval v tom, že se svým dlouholetým kamarádem do kina půjdu. 

"Jmenuje se BamBam a nekouká na mě jako na kus masa. Jsme kamarádi víc jak deset let. Mohl bys konečně přestat žárlit." docházely mi nervy. 

"Nejmenuje se BamBam..." usmál se pobaveně. 

"Přestaň si dělat legraci z jeho jména. Není to vtipné. On za to nemůže." nesnášela jsem, když se bavil na Bamově jméně. Vždyť to přeci nebylo tak strašné...

"Prostě nikam nejdeš, to je moje poslední slovo." 

"Jdu. Nemáš právo na to mi říkat, co mám a nemám dělat." 

"Tak fajn..." ten tón, kterým to řekl rozhodně nenaznačoval nic dobrého, ale vzhledem k tomu, že hned potom odešel jsem to nehodlala řešit. 

Otevřela jsem dveře od koupelny a stoupla si před zrcadlo. Sepnula jsem si vlasy do drdolu, následně ze sebe sundala všechno oblečení a vlezla do sprchy. 

Dala jsem si na ruce trochu sprchového gelu a začala se mýt. Poté jsem s ještě oholila nohy. Vylezla jsem ze sprchy, osušila se a oblékla si spodní prádlo. 

Černou krajkovanou podprsenku s kalhotkami ve stejném stylu. Jako vystřiženo z nějakého nízkorozpočtového porna. Ale co? Když to mělo Jinyounga naštvat, tak proč ne?

Namalovala jsem se a oblékal si své malé černé. Obyčejné, černé, přiléhavé šaty do půlky stehen s minimalistickým páskem. Někdo by mohl říct, že jsou až moc krátké, ale hádejte co? O to přesně také šlo. Když už má Jinyoung žárlit, tak ať má na co. 

Navoněla jsem se svým oblíbeným parfémem a sešla po schodech do přízemí. Vzhledem k tomu, že jsme měla ještě čas, jsem se rozhodla, že si dám nějaké jídlo. Zamířila jsem do kuchyně a začala se přehrabovat v ledničce. A protože mám malou ledničku, tak samozřejmě v předklonu. 

Hrklo ve mně, když jsem cítila, jak se o mě někdo zezadu opírá. Ucítila jsem známý parfém, který používal jenom...

"To ses pro pana Kunpimooka Bhuwakula celkem vystrojila... sluší ti to..." 

...Jinyoung.

"Škoda, že tě neuvidí... náhle ochořel. Má zlomenou nohu, hráli fotbal. Jaká škoda..." poslední větu mi zašeptal do ucha a já v tu chvíli poznala, že je zle. 

"Hezky jsi mi naběhla zlato... takže asi jdeme, ne?" prohodil řečnickou otázku a vzal si mě na rameno. Moc dobře jsem věděla, kam jde...

Hodil mě na postel tak, že jsem ležela na břiše. Bylo mi jasné, co teď přijde. 

Cinkání pásku...

prásknutí...

prohnutí postele...

"Co jsem ti říkal?" promluvil ledovým hlasem.