Tell me you love me (▪️Cameron Dallas ▪️)

20.kapitola

Už tady sedím 3 hodiny a čekám až jí přivezou ze sálu. Jsem dost vyčerpaný a unavený. Nevím co sní je.

Najednou se z pozaroha přiřítí doktor a s ním vozík na kterém leží Katie. Rychle jsem si stoupl a šel směrem k nim. Nehybně tam ležela. Byla celá potlučená.

"A vy ste?" zeptal se trochu s nechutí doktor. "Já jsem její... přítel" řekl jsem váhavě. "Aha no určitě vás zajímá co sní je" řekl. "Takže má silný otřes mozku a bude asi 2 dny v kómatu pak by se měla probudit prozatím ji dame na JIP." řekl tak rychle že jsem to skoro ani nepobiral. Katie už dávno odvezli na její pokoj. Tak jsem se zeptal "Můžu za ní jít?". "No jako neměl by ste ale že jste to vy tak můžete, ale jenom nachvili!" řekl s rázem v hlase doktor.

Trochu jsem si oddechl a vydal se směrem k jejímu pokoji.

Otevřel jsem dveře a viděl ji tam ležet napojenou ve všech těch hadičkách. Opatrně jsem k ní přistoupil a sedl si na židličku vedle postele. Díval jsem se na ni.
Chytl jsem ji opatrně za ruku. I když byla v bezvědomí a potlučena, tak i přesto byla Nádherná. Jo občas si říkám jak mě ona změnila. Tohle bych nikdy před nějakým měsícema neřekl, ale ona mě změnila. I když neříkám že mi mé staré já nechybí ale s ní je to jiné, já jsem jiný je to někdy  neuvěřitelné. Ale nechápu i přes to co si prožila a co sem ji udělal tak přesto za mnou na té party zašla a zeptala se o co jde. A já ji jen bezcitně odbyl. A tehdy se vrátila má stará stránka, starý Cameron.

Z mého přemýšlení mě vytrhlo otevíráním dveři a kecy sestřičky co tady dělám a že mám jít okamžitě pryč. Tak jsem se zvedl naposledy se na ni podíval a odešel ven z pokoje.

Pak jsem se pomalu odebral k východu nemocnice.

Vyšel jsem ven a pomalým tempem jsem se odebral domu. Přemýšlel jsem nad vším. Nad Katie, mým  starým já....

Došel jsem domů a dal si rychlou sprchu. Pak jsem šel rovnou do postele pomalu jsem upadl do říše snů.

Pondělí.
Včera se toho moc nedělo jen jsem šel zase navštívit Katie a pak sem byl jenom doma. Teď právě jedu do školy nejradši bych se na to vysral a jel celou dobu čekat do nemocnice až se Katie probudí. Ale moje docházka je tak špatná že kdybych nepřišel tak by mě pravděpodobně vyrazili. Navíc holky by určitě chtěly vědět co je s Katie. No a kdo jiný by jim to řekl než já.

Už sem u školy a vystupuju z auta. Jdu směrem ke škole ale. Ale najednou ke mě přicupita Stephanie. "Ahoj zlato to na té party musíme zopakovat" řekla a sklousla si spodní ret. "Nech mě na pokoji a žádné příště nebude!" řekl jsem rázně a tvrdě. "Ale neříkej že se ti to nelíbilo." řekla s úšklebkem na tváři. Na to sem nic neřekl a šel dál k naší partě.

"Čus" řekl jsem. Ostatní mě pozdravili na zpátek a Beca s Amy mě hned začali zasypavat otázky typu. Jak je na tom Katie. Jak to vypadá a podobně.

"Má silný otřes mozku, na sále byla cca tři hodiny, je v kómatu ale dneksa by se měla podle všeho probrat." řekl jsem tak rychle ze nevím jestli mi vůbec rozuměly. "Pane bože snad bude v pořádku" řekly obě zaráz. Kluci taky něco řekli ale pak jsme se vydali do školy.

Už je poslední hodina a já se šíleně nudím. Nemůžu se dočkat až zazvoní a já z tadyma odejdu a pojedu rovnou za Katie.

Crrrrrr! Ozvalo se zvonění a já byl mega šťastný. Rychle jsem odešel že třídy a následně taky že školy. Nasedl jsem do auta a jel směr nemocnice

Po cestě jsem Katie koupil nějake ty růže.

Už jsem u nemocnice a vystupuji z auta.

Jdu rychlík krokem směrem ke Katie.

Otevřu dveře. Pořád ještě spala ale to mi nevadilo. Sedl jsem si k ní a chytl ji za ruku. "Ahoj Honey něco sem ti přinesl" zašeptal jsem a stiskl ji ruku.

Furt spala ještě chvíli jsem se na ni díval ale po chvíli se mi začali klížit oči a já usnul.