Dračí poklad

Tajemný společník

Princ byl naštvaný. Nechtěl v téhle jeskyni zůstat na vždy. Ale co teď? Naruto se napřáhl a pokusil se tu zeď rozbít, však marně. I když se to nezdálo, písečná stěna byla tvrdá jako kámen. A i když se ve zdi objevila malá prasklina nebo díra, sama se automaticky opravila. To ho štvalo. Naštval se, kopl do zdi, křikl na ní několik nadávek a nakonec odešel zpět do útrob jeskyně kde se znuděně posadil na zem. Dal si ruku pod bradu a přemýšlel jak se odtud dostat. Nicnedělání a věčné ticho ho ubíjelo.
"ÁÁÁááá, se z toho zblázním!" vykřikl z ničeho nic a chytil se za hlavu. "Mysli! Musíš se odtud dostat. Dostal jsi se i z horší situací!" říkal si pro sebe a vydal se na podrobný průzkum jeskyně. Jeho nadšení postupně uvadalo, jelikož nenacházel vůbec nic užitečného. Pouze zlato, šperky, několik kusů brnění, kosti a popálená místa na zemi. Opět se nudil.Z jeho nudy ho vytrhl jakýsi hluk u vchodu do jeskyně. Rozhlédl se kolem sebe a vzal do ruky první věc, kterou našel. Zlatou pánvičku posázenou drahokamy. S tím jako zbraní byl připraven zjistit vznik toho hluku. Došel až ke zdi a uvědomil si, že zřejmě musí být již den. Skrze zeď totiž prosvítalo mnohem více světla. Nezdálo se však, že by stěna byla nějak porušena a nic jiného kolem sebe neviděl.I když netušil proč, oddechl si úlevou. Otočil se k návratu a strnul překvapením. Před ním stála osoba otočená k princi zády. Takhle by usuzoval, že se jednalo o chlapce. Měl rudé, krátké vlasy a velmi světlou kůži. Měl stejně červený dlouhý kabát bez rukávů s bílou košilí, o které se domníval že jednou možná byla bílá a jejíž rukávy měl vyhrnuté nad lokty.
"Kdo jsi a co tu chceš?!" křikl na něj Naruto, připraven kdykoliv se bránit. Červenovlásek se klidně otočil a upřel na prince své ledové oči, ze kterých mrazilo.
Naruto však jeho oči obdivoval. Líbila se mu jejich světle mátová barva. Neměl ale obočí a nad levým okem měl jakýsi červený znak. Rád by věděl co znamená, ale ptát se nehodlá. Spíše měl dávat větší pozor při výuce. Jinak Naruta svým vzhledem učaroval, ale ne natolik, aby se k němu choval nějak mile.

"Hej, na něco jsem se ptal!" křikl opět na něj.
"Nikdo." odpověděl klidně a monotónně.
"Nikdo? Musíš být někdo! A jak jsi se sem sakra dostal?!"
"Znám mnoho způsobů jak se dostat sem a zpět."
"Jsi zloděj, je to tak?" zeptal se podezíravě. Na to mu červenovlásek neodpověděl a místo toho se otočil a vydal hlouběji do jeskyně.
"Kam jdeš?! Ještě jsem s tebou neskončil!" křikl na něj a šel za ním. Co když se drak vrátí, naštve se a spálí ho na popel? Pomyslel si.

"Nemusíš se ničeho bát. Drak se vrací vždy se západem slunce." řekl zničeho nic zloděj aniž by se otočil na Naruta,"A to víš jak?" zeptal se podezíravě.
"Prostě to vím. Kdybych mě chytil, již bych tu nebyl." odpověděl a uvelebil se na hromadě zlata, jako kdyby mu to tam patřilo. Naruto se posadil naproti němu a nespouštěl z něj oči."Kdo k čertu jsi? Vypadáš jako zloděj..." mumlal si princ pod nosem.
"Jsem nikdo." povzdechl si zloděj, zřejmě unaven Narutovo neustálým mumláním.
"Někdo být musíš! Jak se jmenuješ!" vyjel Naruto.
"Příště před drakem neutíkej, nemusí to dobře dopadnout." řekl po dlouhé době, jako kdyby jeho předchozí otázku neslyšel.
"Já neutíkal." obrnil se Naruto a zloděj nadzdvihl neviditelné obočí a vypadalo to, jako kdyby mu mírně zacukal koutek k úsměvu.
"Příště se o to nepokoušej."
"Jasně." zamumlal si pro sebe.
Opět v jeskyni zaplavilo až ohlušující ticho.
"Ty jsi ze zámku? Vypadáš jako princ." prolomil ho po dlouhé době zloděj."Nevím, o čem mluvíš." odsekl Naruto. Neměl moc rád, když mu někdo tak říkal. Tak mu říkal každý, tedy až na jeho přátele, a jemu to vadilo. Díky tomu se na něj dívali zkresleně.
"Ale víš. Prozradilo tě tvé oblečení. Máš na něm symbol svého království. Takže to oblečení můžou nosit pouze příslušníci královského rodu. A tvá reakce ukazuje, že jsem se trefil, Vaše výsosti." to byla nejdelší věta, co zatím od zloděje Naruto slyšel, ale i tak ho to štvalo.
"Fajn, máš pravdu... Jen mi tak neříkej! Jsem Naruto. Na. Ru. To!"
"Zajisté Vaše výsosti." v Narutovi to vřelo. Po krátké chvilce, co potlačoval vztek se uklidnil a pokusil se ze zloděje získat nějaké informace.