Nejlepší přátelé, velká láska, hrdinství.
To vše obnáší tato kniha.
Jednou se Marinette dozví, že Adrien je kocour. Jak na to bude reagovat? Co se stane? Budou spolu? A co udělá Marinette, když uvidí Adriena s jinou? Potkají se znovu až budou starší...
Už je mi osmnáct. Za těch pár let se toho tolik změnilo. Jsem módní návrhářka a dnes mám fotit svojí novou podzimní kolekci s nějakým modelem, tedy který zítra s tím modelingem končí. Konečně jsem tady. Vystoupila jsem z auta a následně ho zamkla. Šla jsem do šatny a převlékla se do kabátu s kloboukem. Do ruky vzala knížku a vyšla ven. Hned jsem zamířila na místo kde se má fotit. V tu jsem do někoho narazila. „Dávejte pozo-o-or.” chtěla jsem říct, ale u posledního slova jsem začala koktat a celé to nedořekla. Člověk co do mne narazil byl Adrien. „Adriene co ty tady. Já-já se omlouvám jak jsem se před tím chovala. Já tě furt m-m, nechtěj, abych to řekla. Ty někoho máš?” zeptala jsem se ho. Ten se jen pousmál.
„Ne nemám, ale i já se choval hrozně. Opravdu promiň u ty fontány to bylo jinak. Ta holka je moje kamarádka. Potřebovala se zbavit svýho kluka, jenže se ho bojí no a mne napadlo tohle. Ten kluk tam měl jít, jenže místo něho si tam šla ty. Já tě stále miluju, ale pochopil když ty mne né nebo mi neodpustíš. Já ti to měl říct opravdu promiň.” řekl vše najednou. „Promluvíme si po tom focení.” řekla jsem mu nazpět trochu naštvaným tónem jen aby si nic nesliboval, protože ani já jsem právě teď nevěděla co cítím.
Focení uběhlo hrozně rychle a já po něm mířila do své šatny. Chtěla jsem se převléct a teprve pak si promluvit s Adrienem. Chystala jsem si sundat tričko, když se dveře otevřely a někdo vstoupil do místnosti. „Adrie-e-e, vy nejste Adrien. Já se omlouvám myslela jsem, že..” nedořekla jsem. Muž mě chytil za ruku a přitiskl na zeď. „Jsi mnohem krásnější než před tím" a mě se vybavila ta příhoda v temné uličce.
Adrien: Čekal jsem na Mari před její šatnou, jenže dveře byli pootevřené. Nejdřív jsem nechtěl, ale pak jsem vstoupil dál. Ale ne ten kluk z té uličky je tady. „Vypadni od ní hned.” zařval jsem na něho, můj hlas byl děsivý a to jsem chtěl. Muž ihned vyběhl ven a už se nevrátil. „Mari jsi v pohodě?” zeptal jsem se. Ta se na mne podívala. Naše pohledy se střetli a my se navzájem topoly v očích toho druhého. Chtěl jsem odejít, aby se mohla převléknout, ale ona mne chytla za ruku a přitáhla k sobě blíž. „Děkuju za pomoc” pošeptala mi do ucha a já se musel pousmát.
Sice jsem musel jet limuzínou natož, že mám auto. Protože otec si přál, abych byl alespoň důstojný no a to víte já vážně si chci s Marinette promluvit, tak jsem tu limuzínu poslal domů. Hlavně z druhé stránky mne mrzí, že jsme ještě Lišaje neporazili. „Už jsem” ozvalo se za mnou. Marinette mě vláčela k jejímu autu. Opřel jsem se o střechu auta a čekal, až auto odemkne.
Marinette: „Kam chceš svést?” zeptala jsem se ho. „Co třeba k tobě domů?” začal se mírně smát. „Haha, fakt vtipný, ale teď vážně kam. Mám hodně práce takže na tebe nemám čas.” trochu jsem mu lhala. „Kam, jak jsem řek. Vím, že nemáš práci. Hmm.” furt provokoval. „Fajn” musela jsem mu to slíbit, protože jeho přítomnost mi dělala dobře.
Dojeli jsme před můj dům. Byl opravdu velký. I Adrien nemohl uvěřit, že mám takový dům. Jen jak vystoupil vydal se za mnou k hlavním dveřím. Vešli jsme do předsíně, kde jsem si sundala boty a kabát. Přezula jsem se a Adrien zůstal na boso. Opravdu musím říct, že jsem měla zateplenou podlahu a ve spoustech místech koberec. V obýváku jsem Adrienovi přikázala, aby tam zůstal a já šla po schodech do ložnice. „Ach jo proč mi to nemůže jít rozvázat když to potřebuji.” nadávala jsem, protože jsem rychle pospíchala jak tam, tak i teď, no a nějakým zázrakem se mi to podařilo zavázat tak pevně že to teď nemůžu rozvázat.
Prostě si ty šaty asi budu muset nechat. Ještě jednou jsem to zkusila, ale marně, radši jsem si sundala mašli z vlasů a rozčesala je. Do ruky jsem vzala odlakovač a začala si odličovat obličej. Záhadně se mašle v zádu u šatů rozvázala. Chtěla jsem si je sundat, jenže jsem v zrcadle uviděla Adriena. „Víš co znamená počkat dole.” spustila jsem na něj. „Vím, ale ty jsi křičela že ti nejde rozvázat, no a tak jsem neodolal a šel nahoru.” řekl mi nazpět a tím se perfektně obhájil.
„Fajn al-l” nedořekla jsem svou větu, protože spojil naše rty. Tak dlouho mi chyběl a teď..teď ho mám u sebe a můžeme být spolu zase jako před tím. Sedla jsem si na stůl a za košili ho stáhla blíž k sobě. Jedno rameno mi strhl a víc mě přitiskl k svému tělu.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Já si svoje nohy omotala kolem jeho pasu. On mne chytil a přenesl na postel, na kterou mne hodil. Sundal si svou černou košili a lehl si nademne. „Prosím ať tuhle chvíli nikdo nepřeruší, ani mobil, rodiče a ani lišaj” říkala jsem si v duchu. Adrien ze mne sundal šaty. Vášnivě mne líbal na krku a jemně se přesouval na břicho. Pak mi rozepnul podprsenku a někam ji odhodil. Díval se mi do očí s otázkou a já na to přikývla.
