Madness In Darkness (CZ) POZASTAVENO (moc se omlouvám)

M

Jennifer

Jennifer zvedla hlavu a se zahanbením si prohlédla fotku, vyfocenou během vyjížďky, na obrazovce nad východem ze Strašidelného domu.
Vážně tam má pevně zavřené oči a tiskne se jako o život k Ginger?

Byla na rudovlásku naštvaná, ale nic nenamítala, když dostala slíbenou cukrovou vatu.

,,Tak jakou si dáte, slečno?" zeptal se prodavač. Měl na sobě bílou informu s červeným lemem. Mírumilovné.

,,Jakou si dáš, Hudsonová?" promluvila podobným tónem Gin, zatímco hledala v kabelce peněženku.

,,Hmmm... borůvkovou!" vyhrkla Jennifer.
Jako osmiletá.

,,Jak si přejete, slečno," odvětil prodavač s potutelným úsměv, jako kdyby mluvil s nějakým Julianem.

,,A já si dám jahodovou," ozvala se Ginger.

Jennifer na ni s mírně nadzvihnutým obočím pohlédla. ,,Jako osmiletá, pamatuješ?" broukla tiše.

Ginger se drze usmála.
Tak... zrzkovsky.
Jennifer si na ten úsměv zvykla, ale až teď si uvědomila, že ho má ráda.
A nesnáší zároveň.

,,Teď jsem na řadě já," prohlásila, když se od obchůdku s vatou vzdálili o dobrých deset kroků.
Ginger spokojeně po kouscích uždibovala ze své jemné, světle růžové vaty.

Když však Jennifer promluvila, vzhlédla. ,,Vždyť se tu nevyznáš... samas to říkala-"

,,-Konec, nemíním s tebou dál diskutovat, rudovlasá," přerušila ji Jennifer.
Nejspíš Harrelsona - jejich bývalého učitele ještě z Washingtonu, napodobila věrohodně, protože se Ginger rozesmála.

,,Fajn, fajn," zvedla ruce na obranu, v levačce měla stále špejli s cukrovou vatou. ,,Je řada na tobě. Tak vybírej! A hlavně žádný děsivý domy od patnácti let!"

Jennifer se pousmála. Odhodila prázdnou špejli po dávno snězené cukrové vatě.
S ďábelským pohledem pokukovala na různé atrakce.

Nakonec se pohledem zastavila u jedné konkrétní...

,,No páni!" čapla zmatenou zrzku za zápěstí, a rozběhla se směrem k atrakci.

,,Vždycky jsem chtěla jet do Londýna," zamrkala nevinně Jennifer.
Kývla směrem ke věži - vlastně byla moc tenká, ani to nebyla věž.
Měla kolem sebe kruh, ze kterého visely řetízková sedátka.

Střídavě po jednom, a pak dvě dohromady.
Nahoře byla špice s hodinami, takže ta zvláštní atrakce vážně připomínala Big Ben.

Pak však Jennifer spatřila, kolik stojí jedno vstupné. ,,Dobře, beru to zpět. Jdeme někam jinam!" vyhrkla.

Ginger však zavrtěla hlavou. ,,Ne, jdeme sem."
Zalovila v kabelce, vytáhnula z ní kreditní kartu, se kterou elegantně zamávala ve vzduchu. ,,Neboj, Jen."

U pokladny seděla mladá žena, atraktivně se na okolí usmívala. ,,Každá sedadlo zvlášť, nebo jedno dohromady?" zeptala se ještě stále perfektním úsměvem, když postřehla nově příchozí zákazníky.

,,Jedno dohromady," odpověděky jednohlasně Jennifer s Ginger, navzájem se na sebe zazubily.

Žena za pokladnou kývla. ,,Dělá to dvacet dva dolarů."

Ginger zaplatila, ale než nastoupily, Jennifer to nedalo, musela se zeptat.

,,Ehm... můžu se zeptat?... kolik má tahle atrakce metrů?"

,,Je to vyhlídková atrakce," opravila ji jemně žena, ale tvářila se mile. ,,Sto sedmnáct metrů."

Jennifer zbledla.
Žena jí a Ginger mezitím zalnula pásy. ,,Přeji skvěkou jízdu, děvčata."

Než se kolo rozjelo, nastoupilo ještě nekolik lidí.
Když se kolo začalo zvedat, nahoru, Jennifer cítila, že se zase jí začíná zvedat žaludek.

Stiskla Ginger ruku.
,,Ty se nebojíš?"

Zrzka sebevědomě zavrtěla hlavou.
,,Jen klid, Jen. Však je to vyhlídková atrakce. Přestaň se soustředit na nevolnost, soustřeď se na okolní krásu Floridy."

Její hlas zněl tak bezstarostně, že Jennifer uklidnil.
Nevolnost ji opouštěla, ale stále se ještě tiskla k Ginger.

Začala se soustředit na vyhlídku.
Malé mrakodrapy, skleněné obchodní budovy, tovární komíny, domky a chaty, pláž, a moře.

Stoupali víš a víš, točili se míň a míň.
Vlastně ti nebylo zase tak hrozně.
Bylo to v pohodě.
Bez adrenalinu...

Ne, rozhodně tu napětí nechybělo!
Bylo to úžasné.
Jennifer se začala smát.
Dětsky, zvonivě.

Rudovlásčiné zelené oči si ji pátravě změřily.
Jennifer překvapilo, když se však přidala.
Smály se celou dobu.
Když klesali.

Když zpomalovali.
Když zastavovali.
Když zastavili.
Když vystoupili.
Jak krásné je mít radost ze života.

,,Doufám, že jsi nezapomněla, že teď jsem na řadě já," ozvala se Ginger, když se přestaly obě smát.

🌺Ahojj🌺
🍃Tak zase něco na motivy skutečných událostí, až na to, že mě spadla z těch 117 metrů bota, přímo mému tátovi na hlavu🍃
☔️Jinak jak si užíváte podzim? My introverti jsme rády když prší☔️
🌈Dnes večer vydám ještě jednu kapitolu, a btw dík, fakt thanks za 135 přečtení tady, a u SLH za 2,7k přečtení🌈
💚💙A srr, že jsem ten obrázek tak vycenzurovala💚💙
🖤Anyna🖤