I'll Be Your Man [Londýnská trilogie #3]

Pohřešována 26 hodin

Uběhlo 26 hodin od chvíle, kdy se Emma vydala na policejní stanici. Telefon byl vypnutý a na zvonek u dveří vůbec nereagovala. Tohle neměla ve zvyku. Adam věděl, že si pohrávala s myšlenkou odletu za svým manželem. Takže když se ten večer Tom objevil ve městě, Adam měl o svou malou sestřičku, která dávno nebyla malá, obrovský strach. Jenže nebyla pohřešována 48 hodin, takže policie nemohla nic dělat. Alespoň jim řekl o těch anonymech, kterými ji někdo neustále bombardoval.

„Ahoj, Adame. Je tu Emma? Doma není a telefon mi nebere. Myslel jsem, že je s vámi v kině," zeptal se Thomas s úsměvem. Jenže ten mu zamrzl na rtech, když uviděl Adamův výraz.

„Stalo se něco? Tak kde je?"

Thomas už začínal být opravdu nevrlý a Adam neměl tušení, jak mu tohle má říct. Posadili se v obýváku a Adam mu nalil skleničku whisky.

„Můžeš mi, prosím, říct, kde je moje žena? Tvůj výraz se mi opravdu nelíbí,"

„Thomasi, já vážně nevím, jak ti mám tohle říct. Věděl jsi o těch anonymech, které Emma dostávala?"

„Jaké anonymy? O ničem se mi nezmínila. Kde vůbec je? (...) Do prdele, co se tady děje?"

„Dej si toho panáka, prosím. (...) Emma se neobjevila už 26 hodin. Byl jsem na policii, ale ti pomůžou až po 48 hodinách. Prohledal jsem všechna místa, kde by mohla být, ale nikde není k nalezení,"

Tom se napil ze skleničky, kterou jedním dechem vyprázdnil. Adam mu nalil další dávku whisky.

„Chceš mi říct, že ji někdo unesl?"

„Podle policie se jen někde zapomněla a vrátí se domů. Měli bychom se tam zastavit, kdyby měli policajti pravdu. Pak ji společně půjdeme hledat, dobře? Pojď,"

Po pár skleničkách se vydali do Tomova bytu. Všude byla tma. Když rozsvítili, Emminy věci byly na svých místech, počítač ležel na posteli a na stolku byl nějaký dopis. Když si ho Thomas přečetl, nahromadil se v něm vztek. Nějaký fanatik měl teď v držení jeho ženu.

Thomas ji musel najít. I kdyby měl prohledat každý kout světa, byl odhodlaný dostat svou manželku zpátky domů.