I'll Be Your Man [Londýnská trilogie #3]

Pohřešována 72 hodin

Emma se probudila přivázaná k posteli. Okolo ní byla jen černočerná tma. Jediný paprsek světla pronikal do místnosti dírou ve dveřích. Bylo jí jasné, že křičet nemá cenu, ale stejně to zkusila. Jediné, čeho dosáhla, bylo přilákání pozornosti únosce.

„Princezna se nám vyspinkala? Křič jak chceš, nikdo tě tu neuslyší,"

„Co po mně chcete? Stejně mě najdou. Můj manžel již jistě zburcoval všechny policejní orgány v zemi,"    

 „Princezničko, pokud si myslíš, že jsme pořád v UK, tak se pekelně mýlíš. Tady tě nikdy nenajde, tím si můžeš být jistá. A být tebou, tak jsem hodná holka. Jinak si to pěkně odneseš. Nesnáším neposlušné osoby," 

„Proč tohle děláte? Ničeho tím nedosáhnete," 

„Gabby, miláčku, proč mi tohle děláš? Ty už mě nemiluješ? Jen chci, abychom byli spolu,"

Gabby? On jí řekl Gabby? Emma se zarazila. Opravdu si ten maniak myslí, že je postavou ze svých knížek? V ten moment jí došlo, kde ten hlas slyšela. Byl to onen muž ze studia. Její největší fanoušek. Jaká ironie. Emma se snažila získat co nejvíc času. Posadil se k ní na postel a pohladil ji po vlasech. Chtěla uhnout, ale neměla kam.

„Neměj strach, miláčku. Všechno jsem pro nás připravil. Teď by ses měla najíst,"

Emma neměla šanci, aby se nějak bránila. Muž s kapucí ji sám nakrmil. Když dojedla, začala se jí motat hlava. Opět upadla do hlubokého spánku.

(...)

„Tome, děláme, co můžeme. Vím, že je to tvoje žena. Dokonce vynakládáme větší úsilí než normálně. Ale bez zřejmých vodítek ji prostě nenajdeme. Říkal jsi něco o anonymech. Měla nepřátele, někoho, kdo by jí chtěl ublížit?"

„Nikdo. O nikom takovém nevím. Já o těch anonymech vůbec nevěděl. Dozvěděl jsem se to až od Adama, když Emma zmizela. Ryane, co když se jí vážně něco stane? Třeba ani nemusí být v zemi! Nemůžu tu jen tak nečinně sedět! Musím něco dělat!"

Ryan se zaměřil na Emminy věci. Snažil se něco najít. Jakékoliv vodítko, které by jim pomohlo.

„Víš alespoň její heslo k notebooku či k emailu? To by nám pomohlo. Nemuseli bychom to dávat technikům a ušetřil bys nám čas,"

„Můžu to zkusit,"

Thomas si vzal Emmin notebook na klín. Na zamykací obrazovce na něj svítila jejich společná fotografie. Byla z jejich svatby. Zdrceně se díval na obrazovku a snažil se přijít na heslo. První dva pokusy mu nevyšly. Až třetí pokus se zdařil. Ta fotografie byla obrovským vodítkem. Thomas Emmě v duchu poděkoval za takovou nápovědu. Konečně se dostal do počítače. Emma měla naposledy otevřený soubor s její nejnovější knihou. V den svého zmizení ji konečně dopsala. Thomas stáhl soubor s knihou na lištu a otevřel prohlížeč. Emma byla přihlášena ke svému emailu. Po zběžném prohlédnutí emailů se jeho zrak upřel k jedné složce. Již podle názvu to byla přesně ta složka, kterou hledal. Otevřel ji a začal prohlížet emaily. Ryan mezitím procházel dokumenty na Emmině stole.

„A do prdele," zaklel Ryan, když narazil na poslední balíček, který Emma dostala. Uvnitř byla Emmina fotografie. Emma na ní spala ve své posteli. Vedle toho byl další dopis a okvětní plátky růže.

„Ryane, asi jsem to našel," zakřičel Tom na svého kamaráda. Ryan věnoval svou pozornost počítači, který měl Thomas na klíně. Na obrazovce byla spousta nevyžádaných emailů. Thomas otevřel jeden z emailů.

„Tak tohle je horší, než jsme si mysleli," odvětil Ryan, když Thomas otevřel další email, který byl plný fotografií. Odesílatel sledoval Emmu na každém kroku.